Před kameru se Tatiana Dyková poprvé postavila před třiceti lety, kdy ji Karel Kachyňa obsadil do seriálu Prima sezona. Od té doby patří k nejvyhledávanějším českým herečkám, navíc oceňovaným i kritiky. Má sice „jen“ jednoho Českého lva, ale k němu dalších dvanáct nominací. „Nemusím mít ráda všechny na světě, nemusím se všem zalíbit,“ podělila se v Interview ČT24 o poznání, k němuž od svých hereckých začátků došla.
Jako dárek k hereckým třicetinám si Tatiana Dyková prý dala návštěvu filmového festivalu v Karlových Varech. Přehlídka se změnila, stejně jako ona od doby, kdy v roce 2010 zakončila večírek koupáním v řece. „Už jsem dozrála, zmoudřela, ale určitá divokost zůstala, jen ji využívám jinak. I když nemůžu u sebe nikdy říct, že se tohle nemůže stát,“ připouští.
Přestože má ráda i řád, na její profesi jí vyhovuje nedostatek rutiny. „Natáčení je pro určitý druh lidí, říkám jim kaskadéři,“ podotkla. Pestré jsou i nabídky, které jí chodí na role. Ve filmu se loni představila v adaptaci románu Jáchyma Topola Citlivý člověk i jako matka odbojářů Mašínů v dramatu Bratři. Na festival ve Varech doprovodila mimo soutěž komedii Aristokratka ve varu a animovaný rodinný příběh Život k sežrání, kde je slyšet i její hlas.
„Je tam spousta podnětů, kdy to člověka nutí nad sebou přemýšlet, jak by se zachoval, jestli má pro tohle pochopení, ale báječné je, že duše je opravdu široká pláň, a když je herec aspoň trošku moudrý, tak ví, že aby mohl postavu nejlépe ztvárnit, tak ji naprosto nehodnotí,“ říká o svém přístupu k rolím.
Herečka, která unese kontroverzní role
Pestrost postav a herecké práce od filmu přes divadlo po dabing ji těší. Nemá problém se přizpůsobit. „Jsem vždycky otevřená změně vizáže, což každá herečka nechce, s přibývajícím věkem většinou chcete, aby vám to převážně slušelo,“ říká.
„Nemám žádný limit,“ dodává k požadavkům na proměnu. Například když ve filmu Grand Prix Jana Prušinovského hrála ženu závislou na drogách, v proměně v „trosku“ se prý vyžívala. Jakkoli pro ni bylo těžké poslouchat, jak kolemjdoucí, kteří ji pod maskou nepoznali, člověka na okraji společnosti odsuzují.
Nicméně neleká se filmů, které mohou být vnímány kontroverzně. Ať už šlo o zmíněné drama o bratrech Mašínech, které jedni považují za hrdiny, zatímco jiní za vrahy, nebo film Kajínek, v němž Tatiana Dyková rovněž hrála obhájkyni. „Není to pro všechny herečky, jsem si vědoma, že musíte obsáhnout i PR toho projektu. Beru to jako část své profese a učím se na tom i pro svůj osobní život,“ dodává.
Své filmové či divadelní postavy každopádně nechává před domovními dveřmi. A naopak nerada sdílí své soukromí. Vyhýbá se proto sociálním sítím. „Myslím, že pro naši profesi je to kontraproduktivní. Herec má mít svoje tajemství, aspoň mě takoví herci zajímají. Pak je totiž těžké navodit tu iluzi, tu postavu, protože všichni vědí, ‘jo, ona včera byla tam a tam, jedla tohle a tohle a pohádala se doma s manželem‘,“ uzavírá.
