Pražský hrad hostí výstavu benátského renesančního malíře Tiziana. Expozice s podtitulem Básník obrazu a odstínu krásy v Císařské konírně představuje na pět desítek děl od mistra a jeho dílny. Chybí však nejslavnější Tizianův obraz z českých sbírek, Apollo a Marsyas, který zůstal v obrazárně na zámku v Kroměříži.
Tolik vzácných obrazů od Tiziana bylo na Hradě naposledy k vidění před čtyřmi stoletími, kdy tu vládl Rudolf II. Vášnivý sběratel umění kupoval díla italského umělce ve velkém. „Tizian byl absolutním géniem, byl jedním z největších umělců všech dob. A byl také oblíbeným umělcem císaře Rudolfa,“ říká kurátorka Serena Baccagliniová.
Odložená výstava
Výstava, již pro Správu Pražského hradu připravila společnost Art for Public, se měla původně konat již od loňského dubna, její začátek se ale třikrát posouval. Poprvé kvůli údajným komplikacím na italské straně, naposledy s odkazem na zhoršenou bezpečnostní situaci v Evropě. Mezitím se pořadatelé neúspěšně pokoušeli na výstavu sehnat peníze prostřednictvím crowdfundingové sbírky.
Nyní bude výstava nazvaná Tiziano – Vanitas s podtitulem Básník obrazu a odstínu krásy v Císařské konírně otevřená do 20. března. Součástí expozice je obraz Toaleta mladé ženy, která patří k pokladům Obrazárny Pražského hradu. Malba vznikla v počátcích malířovy tvorby a podle kurátora Lionella Puppiho je plná ideálů italské renesance.
Zatímco kroměřížský obraz Apollo a Marsyas je globálně slavný, ten pražský je podle Puppiho opomíjený. Na výstavě ho proto konfrontuje s malbou Flóra, která má obdobné téma a která patří k největším ozdobám Galerie Uffizi ve Florencii.
Předběhl dobu, ale zůstal v Kroměříži
Druhý umělcův obraz v českých sbírkách vlastní Arcidiecézní muzeum v Olomouci. Na pražské výstavě ale není. Na rozměrném plátně Apollo a Marsyas, které je součástí obrazárny na zámku v Kroměříži, pracoval Tizian téměř tři desítky let až do své smrti v 91 letech. Svou živostí, prací se světlem a barvou podle historiků v tomto díle Tizian předběhl dobu. Obraz bývá označován za nejhodnotnější dílo v České republice.
„Zájemců je velmi mnoho, omezujeme se na nejvýznamnější, často mezinárodní výstavy,“ uvedl již dříve mluvčí Arcibiskupství olomouckého Jiří Gračka. Převoz do Prahy by podle Arcibiskupství mohl plátno zbytečně poškodit. Obraz se stejným názvem však v pražské expozici visí. Pochází, stejně jako velká část prezentovaných děl ze soukromé sbírky a podle autorů výstavy se na něm Tizian podílel.
Pražskou výstavu doplňují obrazy půjčené z několika zahraničních institucí. Jsou jimi převážně ženské podobizny, alegorie marnosti (vanitas) a portréty a autoportréty z umělcovy pozdní tvorby. Vystaveny jsou také předměty a dokumenty z malířova života.
Tizian Vecelli (asi 1485 až 1576) patří k nejdůležitějším osobnostem benátské školy 16. století a nejvýraznějším světovým umělcům vůbec. Maloval i krajiny a náboženské a mytologické výjevy, proslul však zejména jako portrétista. Ačkoliv je řazen k malířům renesance, jeho dramatické scény a práce se světlem jsou již přechodem k baroknímu slohu.
