Bylo to opravdu jako v té Skácelově básni. Velbloud je bloud, jenž bloudí... ale všimnou si ho mladí skauti a rozhodnou se, že ho z Německého, dnes Havlíčkova Brodu dovedou až do pražské zoo. Píše se červen 1945 a začíná jedna skoro zapomenutá výprava, kterou se nyní snaží rekonstruovat básník a publicista Miloš Doležal. Uchem jehly při ní sice velbloud neprošel, ale zažil toho dost.
Na konci války se v poli blízko Havlíčkova Brodu objevila velbloudice. Kde se vzala, je pro posledního pamětníka i pro historiky dodnes záhada, snad utekla z cirkusu, možná tahala děla pro Rudou armádu.
„Vykládám si to jako příběh ze zvláštní dějinné chvíle,“ říká Miloš Doležal, který se poněkud absurdní příběh rozhodl literárně zpracovat. „Skončila válka, skončilo temno. Česká krajina je plná válečných trosek, hrobů a do toho skauti najdou na Vysočině v lesích velbloudici. Je to trošku taková dadaistická koláž.“
Koráb pouště pluje do Prahy
Skauti velbloudici, které se ujali, pojmenovali Pepita, a když jim ji sedlák po třech dnech vrátil, že se s ní nedá orat, chtěli si ji nechat jako maskota v klubovně. Pak se ale rozhodli předat ji do pražské zoo – dopravit exotické zvíře tam ovšem museli po svých, vlaky i silnice byly v té době přetížené.
Domluvili se proto s ostatními skauty na trase Brod–Praha a zorganizovali s velbloudicí štafetový transport z Vysočiny do zoologické zahrady v Troji. „Představuji si, že týden, který strávila v české krajině, pro ni byl nejsvobodnější v životě,“ domnívá se Miloš Doležal.
Příběh přesto nemá šťastné zakončení. Po dvou měsících velbloudici zoo vyměnila s cirkusem za hyenu skvrnitou.
