Praha - V Národním divadle se lidé naposledy rozloučili s divadelním režisérem Otomarem Krejčou. Zemřel 6. listopadu ve věku 87 let. Jeho památku přišly uctít desítky divadelních kolegů, dorazil i prezident Václav Klaus. Od 15 hodin se pak sloužila za Otomara Krejču v kostele Panny Marie Sněžné zádušní mše. Pietní akt zahájili členové Stamicova kvarteta volnou větou z kvartetu As dur Antonína Dvořáka.
Krejčův nejbližší spolupracovník dramaturg Karel Kraus upozornil na jeho umělecký odkaz i okolnosti, za nichž ještě s Josefem Topolem, Marií Tomášovou a Janem Třískou zakládali v polovině 60. let Divadlo Za branou. „Pro divadlo s přívlastkem 'národní' památně a povzbudivě řešil vztah k tradici. Směl jsem být na blízku, když na tomto jevišti stál a stavěl své tři veliké inscenace české a světové klasiky. V jeho divadle se nikdy nehrálo na něco nebo o něčem - pokaždé mu šlo jako v životě o všechno,“ uvedl a zdůraznil, že Krejčovi se příčilo demonstrovat režijní nápady, teorie a módy.
Mezi květy u rakve na jevišti byly věnce prezidenta Václava Klause, premiéra Jana Fischera, předsedy Poslanecké sněmovny Miloslava Vlčka, ministerstva kultury, Akademie múzických umění, nadace Život umělce, Herecké asociace, Národních divadel z Prahy a Brna a Divadelního ústavu. Květy poslali také členové někdejšího Divadla Za branou, činohry Slovenského národního divadla v Bratislavě, Václav a Dagmar Havlovi, pařížská Comédie-Française, divadelní soubor Jeana Vilara z belgického města Louvain-la-Neuve. Svého rodáka uctilo město Pelhřimov.
Ze zvukového záznamu pak Krejču připomněly verše z Písní kosmických Jana Nerudy v jeho osobitém podání. Z videa si účastníci smutečního aktu v hledišti „zlaté kapličky“ připomněli jeho umění i osobnost také v úryvku Halasovy básně Já se tam vrátím.
Jan Hartl, který v inscenaci Fausta z roku 1996, s níž se Krejča jako režisér po 30 letech vrátil na jeviště české první scény, ztvárnil titulní roli, přečetl jeden z textů, jimiž se režisér obracel na herce. „Takhle jste nám vždycky psal a takhle jste s námi mluvil. Věřte, že s námi budete mluvit i teď,“ řekl.
Jménem souboru Národního divadla se se zesnulým rozloučil šéf činohry Michal Dočekal. Připomněl, že když studoval, bylo Krejčovo jméno vyslovováno profesory polohlasem. „Ale i v tom pošeptném skloňování znělo tak, jaký jste byl i vy: důrazně, zvučně, výrazně česky a v té době i nedostižně světově,“ uvedl. Připomněl, že slávu svého jména, která přetrvala umlčení během normalizace, Krejča založil na pevné víře v divadlo, jež slouží dramatikovi a duchu jeho díla.
„Je mi líto, že odešel, ale myslím, že splnil to, k čemu byl určený. On byl velice talentovaný, dostal hodně darů od pánaboha a myslím si, že je splnil. Svíčka dohořela,“ zavzpomínala herečka Luba Skořepová.
Členové rodiny včetně té herecké doprovodili pak rakev s ostatky před budovu. Byla převezena do kostela Panny Marie Sněžné na zádušní mši. Zněly přitom smuteční fanfáry a ozval se poslední potlesk.
