Proměny venkova za posledních padesát let zachytil na svých snímcích Péter Korniss. Jeho celoživotní téma mu vyneslo Pulitzerovu cenu nebo druhé místo na World Press Photo. Maďarský fotograf, který loni oslavil osmdesátiny, zachytil minulost i současnou podobu tradičního života ve střední Evropě. Jeho výstava v prostoru pražské Staroměstské radnice nese název Touha po věčnosti.
Fotograf v Praze představuje své celoživotní dílo, díky němuž se tradiční maďarský, slovenský, rumunský, český i polský venkov dočkal alespoň fotografické věčnosti. Korniss upozorňuje, že všechno vlastně začalo v roce 1967 v tančírně transylvánské vesnice Szék, která kdysi ležela v maďarském, dnes rumunském teritoriu. Tam prý prožil osudový okamžik, když si uvědomil, že je právě svědkem posledních momentů odcházejícího světa.
„Věděl jsem, že to, na co se dívám, je už včerejšek. Můj cíl byl jasný: uchovat to,“ popsal svůj tehdejší pocit. U tématu tradičního života na venkově pak zůstal následujících padesát let. Fotografoval lidi při práci, během oslav nebo při běžných domácích činnostech.
Neustálá migrace
Systematicky se věnoval také psychosociálnímu jevu, který se teprve měl stát jedním z důležitých rysů života postkomunistických zemí Evropy, takzvaným hostujícím dělníkům neboli gastarbeiterům.
Korniss léta fotografoval obrazový příběh maďarského venkovana, který podobně jako čtvrt milionu dalších jeho rodáků týden co týden odjížděl ze své vsi za prací do hlavního města, aby se na víkend zase vrátil domů, potěšil se s rodinou, polem a zahradou, zahrál si karty v místní hospodě, a potom zase odjel žít v městské ubytovně či maringotce, až nakonec dochází k poznání, že doma se vlastně necítí tam ani tam.
Stejné pocity vykořenění mají v současnosti podle Kornisse také Češi, kteří přes týden pracují v Německu či Rakousku, nebo Poláci pracující přes týden naopak zase v České republice, anebo Ukrajinci pravidelně se vracející na svátky, ale i na sezonní zemědělské práce domů k rodinám z Česka, Slovenska, Maďarska, Německa. Neustálá migrace se dnes stala průvodním jevem života Evropy, míní fotograf.
Výstava je rozdělena do pěti částí, hlavním kritériem je čas. První část Minulost je z 50. a 60. let, kdy Korniss nalézal tradiční nedotčené oblasti, druhá část Migrace mezi venkovem a městem zachycuje život gastarbeiterů, třetí se věnuje politicko-společenské proměně v letech 1989 až 2017 a poslední dvě tradicím a současnému životu vesničanů.
Do Česka jezdí Korniss 20 let jako člen poroty Czech Press Photo
Korniss je držitel maďarského titulu Národní umělec, Kossuthovy ceny či Pulitzerovy ceny. Byl také členem mezinárodních porot světových soutěží World Press Photo a Pictures of the Year. Do České republiky přijížděl 20 let jako člen mezinárodních porot soutěže Czech Press Photo. Jako jedinému z porotců mu byla udělena zvláštní pocta – Czech Press Photo Award za mimořádný přínos české a slovenské fotografii.
„Dnes fotí každý. Vezmete si svůj mobil a jenom klikáte. Fotografování už nevyžaduje tolik dovedností jako dřív. Myslím si, že důraz se teď klade na to, co chcete snímkem vyjádřit a jaké jsou vaše myšlenky. Hodně záleží na osobnosti fotografa a jeho důvěryhodnosti,“ uvažuje fotograf. Výstava Touha po věčnosti bude přístupná do 28. června.
