Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší beletristický překlad uplynulého roku obdržel v úterý Vladimír Medek. Proslul před časem jako překladatel knih o Harrym Potterovi, porota Obce překladatelů jej nyní ocenila za jeho práci na knize Polský jezdec od autora Antonia Muñoze Moliny, kterou přeložil ze španělštiny do češtiny.
„Vítám tuto cenu. Vítám ji nejen pro sebe, ale i pro tu knihu, protože je to jedna z nejlepších španělských knih, které jsem četl. Současně to beru jako ocenění všech překladů, které jsem za padesát let dělal a kde byli takoví lidé jako Gabriel García Márquez, Vargas Llosa, Julio Cortázar,“ reagoval na cenu Vladimír Medek.
Absolvoval Vysokou školu ekonomickou a od roku 1965 pracoval ve sklářském průmyslu. Počátkem 60. let pobýval pracovně na Kubě, od roku 1991 ve Španělsku. Díla překládá z angličtiny, španělštiny a portugalštiny. Díky jeho práci si Češi mohli kromě zmíněných autorů přečíst třeba také sci-fi román Desátá oběť od Roberta Sheckleyho nebo v nedávné době literární prvotinu herce Toma Hankse. A také ságu o Harrym Potterovi.
Oceněný Polský jezdec je částečně autobiografické vypravěčovo rozpomínání. Sleduje tragické, komické i absurdní zvraty v osudech Španělů, diktované mocenskými zápasy od zavraždění premiéra Juana Prima roku 1870 až do 90. let minulého století.
Síň slávy pro Jarmilu Emmerovou
Ceny udílí Obec překladatelů vždy u příležitosti svátku svatého Jeronýma, patrona překladatelů. Kromě Ceny Josefa Jungmanna rozdala také pět tvůrčích odměn, získali je Lenka Bukovská spolu s Marianou Fisher, Šárka Grauová, Kateřina Hilská, Kateřina Šimová a Lada Weissová.
Se španělštinou také souvisí mimořádná tvůrčí odměna pro romanistu Miloslava Uličného, který přeložil stovku krátkých španělských romancí z šestnáctého století, česky vyšly pod názvem Pražské romancero.
Do Síně slávy byla uvedena anglistka Jarmila Emmerová. Tuzemským čtenářům zprostředkovala knihy Raye Bradburyho, Charlese Dickense nebo Williama Styrona. Za minulého režimu svým jménem zaštiťovala některé překlady od spisovatelky Hany Bělohradské, jež měla zákaz publikovat.
