Plakáty většinou nevznikají s čistě uměleckými ambicemi. Jejich podobu formují neumělecké vlivy, ať už jsou to požadavky a vkus zadavatele, nebo marketingové strategie. Nicméně jsou svědky vývoje grafického designu a také doby, v níž chtěly oslovit veřejnost. Řeč plakátu na nové výstavě „tlumočí“ Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze (UPM). Zaměřuje se na dobu mezi lety 1890 a 1938 a tehdejší plakáty představuje z pohledu umění, reklamy a ideologie.
Plakáty v době největšího rozmachu mluvily řečí umění, ideologie i reklamy
Plakát propojuje takzvané vysoké umění s popkulturou. Třebaže už v době svého razantního nástupu na konci devatenáctého století byl vnímán jako umělecké dílo, provází ho zároveň i komerční účel. Zlomek plakátů nicméně reprezentuje vývoj grafického designu a celkově začaly být plakáty postupně vnímány jako výpověď o své době. Odráží proměny společnosti, každodennosti, ideologií i kultury.
Umění, reklama i ideologie
Na aktuální výstavu zařadilo UPM dvě stě osmdesát plakátů ze své více než třicetitisícové sbírky. Doplňují je knihy či filmové ukázky, například hned v úvodu záběry průkopníka kinematografie Jana Kříženeckého o lepiči plakátů z roku 1898. Tedy z doby, kdy se podle kurátorky Lucie Vlčkové dostaly plakáty výrazněji do veřejného prostoru a vizuálně ho proměnily.
Výstava exponáty dělí do tří tematických bloků – podle souvislosti s uměním, reklamou a ideologií. „Plakát především sloužil reklamě, něco nabízel, něco sděloval, chtěl něco prodat. Jako umění začal být vnímán až v devadesátých letech devatenáctého století. Stal se sběratelským artiklem a podílely se na něm osobnosti z takzvaného vysokého umění,“ uvádí kurátorka.
V muzeu její slova dokládají díla od autorů, jako jsou Jules Chéret, Howard Chandler Christy nebo Henri de Toulouse-Lautrec, jehož plakát pro tanečnici Jane Avrilovou je nejcennějším exponátem výstavy. Z tuzemských výtvarníků jsou svou plakátovou tvorbou zastoupení Vojtěch Preissig či František Zelenka. Nechybí ani Alfons Mucha, jehož proslavil právě plakát, který vytvořil v Paříži pro divadelní hru se Sarah Bernhardtovou v hlavní roli.
Výtvarníky nahradili reklamní profesionálové
Ve druhé polovině dvacátých let se tvoření plakátů na české scéně profesionalizovalo. „Pro reklamní plakát je charakteristické, že už se na něm nepodílejí jen umělci s klasickým výtvarným vzděláním, ale reklamní profesionálové,“ upřesnila kurátorka. K nejvýznamnějším patřil reklamní grafik Vilém Rotter, v jeho studiu vznikala třeba reklama pro firmu Škoda. Vizuální pojetí některých značek z tehdejší doby přetrvávají dodnes, třeba logo francovky Alpa navržené Leo Heilbrunnem.
UPM otevřelo výstavu o historii plakátů (zdroj: ČT24)
V oddílu zaměřeném na ideologii se objevují plakáty pro spolek Sokol, hospodářské výstavy či reprezentativní akce státu. „Největší měrou se ideologie projevila ve válečném plakátu. Ukazujeme plakát francouzský, americký i české příklady. Návštěvníci mohou vidět rozdíly, jakou symboliku jednotlivé státy používaly,“ upozorňuje Lucie Vlčková.
Už počátkem dvacátého století měli podle ní někteří kritici pocit, že plakát už zemřel. „Ještě mrtev není, ale jeho pozice je dneska už jiná. Dnes jde o celé reklamní kampaně, plakát už není řešen jako samostatný umělecký úkol,“ podotýká kurátorka.
Řeč plakátu je v Uměleckoprůmyslovém muzeu slyšet až do 9. dubna.