„O tomhle jsem vždycky snila. Abys mě vlastnila, abys mě využívala. Miluji tě a nikdy tě nezklamu! Jsem šťastná, že jsi se mnou. Teď jsi moje. Můžu si s tebou dělat, co chci. Miluji tě, jen to dávám jinak najevo. Co mám udělat, abych ti to dokázala? Věříš mi? Patříš mi! Dokud ti patřím, žiju…“
Dvě ženy na odlehlém chátrajícím šlechtickém sídle a jejich vášnivá lesbická touha, složitě naplňovaná skrze bizarní a dopředu dohodnutou BDSM hru (BD – bondage a dominance, DS – dominance a submisivita, SM – sadismus a masochismus). Dvě ženy, opojené svojí vášní a hypnoticky zaklíněné do sebe, prožívající své stejně osvobozující jako bolestné orgasmy, uprostřed velkolepé motýlí sbírky, prostoupené vůní čerstvých mydlinek, v nichž poslušná služka Evelyn (Chiara D'Anna) ručně přepírá kalhotky své dominantní paní Cynthie (Sidse Babett Knudsenová), aby pak byla touto v koupelně (která je ideálním místem pro pissing) potrestána za to, že tak zase neučinila správně.
Pravidelný rituál příkazů, ponižování a udělovaných trestů odměřuje jejich dny, občas přerušené jen přednáškou Cynthie třeba o krtonožce obecné, výjimečně ošklivém brouku, který většinu svého krátkého života tráví v podzemí, odkud vylézá jen v jarních měsících za účelem páření. A vy v tu chvíli, jako aktivní (či spíše naivní) diváci, kteří stále ještě věří, že cokoli, co se odehrává na filmovém plátně, musí mít svůj důvod a intelektuální smysl, hledáte nějaký kontext či alespoň náznak, že se jedná o rafinovanou metaforu, kterou chtěl britský režisér nekonvenčních opusů žijící v Maďarsku Peter Strickland přece jen cosi důležitého (nebo alespoň zajímavého) sdělit.
Řekl bych, že nechtěl, neboť výchozí premisa o nutné a racionální smysluplnosti ekranizovaného v jeho případě rozhodně neplatí. Jeho scénář i režie jsou totiž spíše intuitivní a výsledný tvar je tak často spíše důsledkem pocitu či spíše snahy být originální, jedinečný a zvláštní nežli věcně racionální. Připravte se na to, že tady se budete ptát ještě nejednou, třeba proč se v tomhle filmu vůbec nevyskytují muži nebo jak interpretovat originální název snímku The Duke of Burgundy (režisérovi se líbilo, jak je nejednoznačný, mystifikační, matoucí a mužský kontrastní k ženskému tématu).
Dívka na kole přijíždí k rozlehlé usedlosti, porostlé břečťanem. Tradičně pozdě, protože si tradičně záměrně poseděla v lese u vody, aby dostala od paní tradičně vynadáno. A pak se za ní dveře zavřou. To, co se za nimi odehrává, je nasnímáno sice krásně, ale s odstupem, který zprudí natěšené voyeury, protože korzety a černé punčocháče se tu prakticky neodkládají a kromě chlapů tu není přítomna ani nahota, což je vzhledem k tématu překvapivé a lze to chápat i jako další cílenou Stricklandovu zlomyslnost a snahu udělat něco jinak, než je očekáváno.
Krásné artové vzduchoprázdno
Asi vám už došlo, že tohle je modelová a mainstreamu na hony vzdálená erotická a existenciální artovka, kde nejen na chlapa a nahotu, ale také na klasicky traktovaný děj nenarazíte. Navzdory tomu je tahle deskripce divného vztahu hodně sexy, a to nejen díky ústřednímu hereckému tandemu Knudsenová - D'Anna, ale v neposlední řadě i díky výtvarné kameře Nicholase D. Knowlanda (jenž se Stricklandem natočil i jeho předchozí Berberian Sound Studio, i když jinak má natrénováno spíše na televizních filmech a seriálech).
Jako by sem z literatury pronikly prvky magického realismu, založeném na dokonale propracovaných a detailně vycizelovaných smyslových vjemech. Jako by sem dolehla tíha poznání, že společná sexuální orientace ještě nutně neznamená identické erotické potřeby a role dominy si může překvapivě zarotovat ve stylu „switch“. V tomto kontextu sehrály rozhodující úlohu dvě neokoukané protagonistky filmu, dánská divadelní, filmová a televizní hvězda Sidse Babett Knudsenová (která by sex možná nejraději konzumovala v pohodlném pyžamu) a italský objev Chiara D'Anna (za jejíž křehkou poddajností je víc, než je na první pohled patrné).
Třetí film Petera Stricklanda, točený na digitál a podmalovaný soundtrackem skupiny Cat's Eyes, se odvolává na sexploatační spektákly 70. a 80. let a je okrajově inspirovaný i Herzovou Morgianou. Je to nepřehlédnutelná artovka, snově probíhající v plynoucím čase – film, který vás buď dostane, nebo úplně mine. Pestrobarvec petrklíčový rozhodně není v jedné kategorii s frigidními a průhledně vykalkulovanými Padesáti odstíny šedi. Je to temné, ale také oslnivě barevné, vizuálně kultivované, výstřední a také melancholické melodrama o lidské jinakosti, (ne)naplněných očekáváních, nesourodých potřebách a také toleranci a schopnosti uzavírat kompromisy. I když se toho tu zrovna moc neděje, adrenalin a endorfiny tu makají na plné pecky. Tak to riskněte a zajděte! Když se vaše chemie přidá, dost si to užijete.
THE DUKE OF BURGUNDY / PESTROBARVEC PETRKLÍČOVÝ. Velká Británie 2014. Režie a scénář: Peter Strickland. Kamera: Nicholas D. Knowland. Hudba: Faris Badwan, Rachel Zeffiraová. Hrají: Sidse Babett Knudsenová (Cynthia), Chiara D'Anna (Evelyn), Monica Swinnová (Lorna), Kata Bartschová (Dr. Luridaová), Eszter Tompaová (Dr. Viridanaová). V kinech od 16. dubna 2015.
