Praha – PEN klub udělil bývalému novináři a spisovateli Jaroslavu Putíkovi cenu za celoživotní dílo. 90letý literát spolu s ní obdrží medaili a finanční odměnu. Porota ocenila Putíkovo dílo „velké myšlenky a neobyčejného slovesného umění, za nímž je svědectví o pravdě života.“ V jeho knihách dominovala především otázka ztráty lidských hodnot.
Na kontě má reportážní cestopisy, ale také desítky románů. Na počátku šedesátých let zaujal už svými mikropovídkami a intelektuálně psychologizujícími novelami. Odborníci ale vyzdvihují hlavně romány s mravní hodnotou či citovou deziluzí, v nichž se odráží trauma tehdejších let.
Za normalizace nemohl spisovatel publikovat, za války ho věznili i nacisté. „Já jsem byl přesvědčený, že to přežiju, i když jsem žádnou jistotu neměl, to byla spíš taková víra,“ vzpomíná na těžké časy Putík.
Do koncentračního tábora se dostal, když mu bylo dvaadvacet let. Kruté podmínky přežil a coby vášnivý pozorovatel života všechny své zápisky zaznamenal na papír. Po válce se dal na novinařinu a po roce 1968 vystoupil z KSČ na protest proti okupaci. Není tedy divu, že zákaz o publikování děl přišel záhy poté. Nepohodlný autor proto skončil jako dělník, psaní se ale přesto nevzdal.
Ačkoliv mohl emigrovat, rozhodl se národ neopustit. Psal v samizdatu nebo tajně překládal pod cizím jménem. V té době navíc napsal svůj nejvýznamnější román Muž s břitvou, který vykresluje člověka toužícího po životě ve svobodě. Knihy Smrtelná neděle a Brána blažených podle názoru PEN klubu vypravují „o obecné havárii etických a lidských hodnot.“
K této problematice se spisovatel vrátil ještě v samizdatové autobiograficky koncipované próze Červené jahody nebo v románu Volný let voliérou, opět reflektujícím důsledky a dopady společenských zvratů od roku 1948.
„Je to dobrý spisovatel, který byl léta opomíjen,“ prohlásil na Putíkovu adresu Jiří Dědeček. „Na mě velmi silně působil ten morální apel, který z jeho knih vyznívá.“
Poslední kniha vyšla laureátovi před šesti lety, dnes už pero a papír nadobro odložil do šuplíku.
