Praha – Pavel Hirax Baričák zapůsobil na slovenské kulturní scéně jako svěží vítr. Slovenský Charles Bukowski nebo Paulo Coelho jsou přízviska, která se u jeho jména objevují. Ve svých knihách píše o drogách, sexu, depresích a vztazích. Například jeho poslední román je o lásce dospělého muže k nedospělé dívce. Baričák není jen spisovatelem, ale i hudebníkem a cestovatelem. Dělá všechno proto, aby jako „většina lidí neumřel dřív, než se stačí podruhé duševně narodit a dospět“.
Knižní debut Raz aj v pekle vyjde slunko vydal Baričák v roce 2007. Impuls ke psaní mu dal rozpad jedenáctiletého vztahu. „Měl jsem dojem, že musí přijít nějaká změna. Nic se neděje náhodou,“ tvrdí Baričák. K úspěchu jeho knih podle něj přispělo, že ve správnou dobu udělal správnou věc a vyplnil určitou mezeru. „Podobně jako třeba Nirvana. Kdo by řekl, že s pár akordy, které byly ještě navíc falešné, dostanou celý svět. A že ve vytahaných svetrech změní celou tu éru vyumělkovaných umělců, jako byl Bon Jovi, během jedné noci,“ vysvětluje Baričák.
Na literárním festivalu v Prešově mě odchytil jeden pan učitel a říká mi: „Víte, jak jsem vaše knížky dostal mezi děti? Přišel jsem do třídy, zdvihnul knihy a povídám: 'Je v nich sex, drogy a alkohol, ne, že je budete číst! Zakazuji vám to.' Do dvou týdnů je všichni přečetli.“
Náměty na své knihy sbírá prý podobě jako Bohumil Hrabal, který tvrdil, že příběhy prostě nasává. „Třetina je to, co jsem zažil, třetinu mi svěří mé okolí a poslední třetina je vymyšlená,“ prozradil Hirax. Lidé se prý na něj obrací jako na vrbu, jako na svého guru.
„Říkám jim: Zapomeňte na ostatní, nezakládejte své štěstí na nich, ale udělejte šťastnými sebe sami,“ vysvětluje. Lidé mají naslouchat svému vnitřnímu hlasu – stejně jako to udělal on. „Všechno se děje, jak má. Když duše cítí, že se má vyvíjet, sama si přitáhne překážku. A člověk nikdy nedostane větší překážku než tu, kterou dokáže překonat. Zlé věci jsou naším učitelem.“
Teprve, když člověka potkají těžké věci, uvědomí si, že stačí jedna jediná – zastavit se a žít, tvrdí Baričák. Přístup k životu mu pomohlo hodně změnit také cestování po Indii, Etiopii nebo Panamě. „Američané a Evropané se pořád bičují nějakými strachy. To musím mít, co když tenhle vztah nevyjde, tohle se nám nepodaří. Říkají si, že začnou být šťastní, až děti odmaturují, až manžel koupí auto, až půjdou do důchodu… ale najednou přijde nemoc a zemřou. Kdyby si člověk vážil toho, co má, vesmír by mu podobné úděly nepřinášel,“ domnívá se Baričák.
Člověk má dělat to, co mu napovídá jeho nitro. Když chce někdo malovat, ať ještě dneska běží do obchodu, koupí paletu a štětce a začne.
Mnohé z toho si uvědomil právě při svých cestách po chudých zemích: „Na cestách získává člověk výšku orla, nadhled, některé věci už ho nerozházejí. Vracím se úplně šťastný domů a zjišťuji, že i naši politici jsou úplně úžasní, že Bratislava je krásné město a že jsme všichni opravdu bohatí.“
Pavel Hirax Baričák je známou postavou slovenského punkového a metalového undergroundu. Muzikant, bloger, cestovatel, vydavatel nekomerčních zpěváků a žánrů, organizátor hudebních akcí. Hraje na kytaru ve třech hudebních skupinách Editor, Lunatic Gods a Nothing. Jeho knižní debut Raz aj v pekle vyjde slunko zaznamenal před dvěma lety na Slovensku obrovský úspěch. Následoval dvojromán Kým nás láska nerozdelí: Hľadania a Nachádzania. A teď na podzim vyšel třetí román – Sekundu před zbláznením (Všetko je, ako je), spolu s první sbírkou básní More srdca.
