Pařmeni, kokain a beraní řiť

Stačí jen těchto několik signifikantních slov a poučený filmový divák již ví, o jakém subžánru je řeč. Mám teď na mysli takového diváka, který měl orgastické zážitky na Prci, prci prcičkách a s chutí si už zapařil v Las Vegas i v Bangkoku. Jemu především je totiž určeno tohle bláznivé „déjà vu“, které nepřináší nic, co by tady v tomhle prázdninovém formátu už nebylo. Stačí jen několika slovy naznačit a zasvěcenému je hned jasné, že tu jde o další z řady prvoplánovitých, nekorektních, trapných, více či méně (ale vždy nějak) přisprostlých, vzájemně se vykrádajících a standardně laxativních komedií na jedno brdo (s křečovitě zavřenýma očima možná na jedno a půl), přesně cílené na publikum, pro které je Antonioni značka motorky, Bergman nový jonťák a Fellini slangové označení pro kérku na intimních místech. Zapomeňte na dobrý vkus, slušné chování a nedotknutelné hodnoty. Neboť tady se bude brutálně chlastat, zvracet, sjíždět lajny, prznit rodinný beran - ale především likvidovat další velkolepá svatba.

Potkali se v ráji, který se nachází v Oceánii, někde mezi Austrálií a Havají, a jmenuje se Tuvalu. A v téhle čtvrté nejmenší zemi na světě se za deset dní na společné pláži zrodila jejich veliká láska. „Proč by tohle mělo končit,“ řekli si vcelku logicky, „budeme spolu žít!.“ A jak řekli, tak hodlali i udělat. Angličan David a Australanka Mia, dvě milující se bytosti (jejichž výskyt na bílých plážích místních atolů není rozhodně raritní), které se potkaly a rychle poznaly, že jsou si souzeny, což v těchto zeměpisných souřadnicích jde tak nějak samo. Kdyby ovšem oba tušili, co je v honosném sídle nevěstiných VIP rodičů v australských Modrých horách čeká, vybodli by se na velkolepou svatbu a začali by spolu možná žít raději na hromádce.

Jenomže takhle David pozval na svoji svatbu své tři staré kamarády (protože vlastně nikoho jiného nemá). Luke se nad jeho štěstím rozplakal, neboť mu právě utekla holka s chlapíkem, který údajně nemá penis, Graham projevil obavy, zda Mia nemá bublavou vagínu a Tom ho razantně upozornil, že takovéhle plážové románky mají přece definitivně končit na letišti. Ani tohle ovšem slepě zaláskovanému Davidovi nestačilo a nedošlo mu, že jeho dlouholetí kámoši jsou debilové, kréténi a všeho schopní vidláci, které by měl od své veselky raději držet co nejdál. Že jsou to vlastně profesionální przniči všeho ušlechtile zamilovaného, čím je momentálně k prasknutí naplněn, a že mu hodlají silně upustit ventil.

„Já měl taky holku.“

A nedošlo mu to, ani když konečně všichni dorazili do Austrálie a přičinliví kamarádi to vzali oklikou přes pralesního dealera, neboť bez kokainu by tohle monumentální svatební veselí nedali. Když mu to sepnulo, bylo už pozdě! Všichni totiž začali být napumpovaní chlastem a fetem tak, že únos „posvátného“ rodinného berana Ramseye (jehož má Davidův budoucí tchán, takto významný australský politik, jako náhražku za syna) byl to nejmenší, čeho se mohli pro začátek dopustit. Zatím mu jenom navlékli spoďáry a nalíčili tlamu ve stylu lehké ťápoty, hustý to začalo být ve chvíli, kdy zblblé zvíře sežralo hromadu kondomů s kokainem, které omylem „štípli“ dealerovi, jenž je na své kondomy napěchované matrošem obzvlášť citlivý. Takže se teď řítí pralesem, aby je za to vykostil nebo jim alespoň žehličkou rozmlátil kolena (a nikdo se mu nemůže moc divit, protože kam by takhle přišel). Situace se začíná razantně komplikovat a plážová láska Davida a Mii bude muset projít tvrdou zkouškou.

Svatba, která byla honosně rozmáchnuta, jakoby se vdával někdo od Kennedyů, se tak postupně začala otřásat v základech. Kromě análních kratochvílí s Ramseyem (kudy jinudy se dostat ke kondomům, které je třeba vrátit zpátky) k tomu svým drobným dílem přispěla i jedna úchylácka maska, jeden stejně úchylný Grahamův projev (který urazil všechny přítomné Australany a varoval nevěstu před análním sexem, který by mohl v Davidovi definitivně probudit dřímajícího gaye) a nevěstina matka Olivia Newton-Johnová, která si možná vzpomněla, jak se kdysi na střední kouřila tráva při natáčení Pomády, a s chutí sjela pár poctivých koksových lajn a začala se konečně pořádně bavit…

  • Pařmeni zdroj: Blue Sky Film
  • Pařmeni zdroj: Blue Sky Film

„Nafukovací se nepočítají!“

Rodák ze Sydney, režisér Stephan Elliott s řadou lidí, kteří s ním dělali na Dobrodružství Priscilly, královny pouště (u nás zřejmě jeho jediném známějším opusu), přivedl na zvlhlé a poblinkané filmové plátno další lineární nasávačku, která v zásadě kopíruje ty předchozí, aniž by k již viděnému připojovala výraznější přidanou hodnotu. Vyzkoušený recept, založený na tom, že parta odvázaných kreténů dělá věci, které by jim v normálním životě neprošli, je tu „obohacen“ jen o psychopatického a citově vykořeněného dealera (který rád ukazuje svoji kérku), jednoho nenažraného berana z rodu Merino a spektakulární exteriéry Nového Jižního Walesu, kde se valná část snímku natáčela.

A tohle všechno je namixováno do okoukaných fórů a vyzkoušených gagů, které se do vás pumpují pokud možno pod permanentním tlakem a střídavě vám mají zahýbat bránicí a žaludkem (někdy i obojím najednou). Není to objevné ani originální, ale je to svým způsobem legrační, a máte-li tenhle styl žertování rádi, budete si s Pařmeny třeba rozumět. Vlažný příběh (v zásadě o ničem) tu slouží hlavně jako věšák pro vtipné a pseudovtipné situace, naházené na něj bez viditelnější snahy vtělit do nich vnitřní logiku a řád. K čemu taky, když mezi „nejsilnější“ záběry patří kondomy s koksem čerstvě vytažené z beraního zadku?

Herci tu dělají, co umí a mohou, a jejich úkolem není primárně vzbuzovat extrémní sympatie, ale spíše pocit, že něčeho takového je člověk opravdu schopen. Účast stále šarmantní Olivie Newton-Johnové je zajímavým osvěžením, účinkování chudálka berana Ramseye pak může vybudit k akci spolky zabývající se ochranou zvířat. Zdá se, že tahle australská žánrovka spíše jen zopakovala známá a odvázaná schémata a klišé a pak disciplinovaně zacílila k vlastně konzervativnímu happy endu. Až se budete jejím protagonistům smát, pokuste si představit, jestli byste je pustili na vaši vlastní svatbu. Takhle to ale cíloví diváci tohoto žánru mají rádi. A tak to také dostali…

A FEW BEST MEN. Austrálie 2011, 97 min., české titulky / český dabing, 2D. Režie: Stephan Elliott. Scénář: Dean Craig. Kamera: Stephen Windon. Hrají: Xavier Samuel (David), Laura Brentová (Mia), Kris Marshall (Tom), Kevin Bishop (Graham), Tim Draxl (Luke). V kinech od 14. června 2012.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 21 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...