Když v květnu 1942 uskutečnili Josef Gabčík a Jan Kubiš atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, postarali se o jeden z nejvýraznějších odbojových činů v druhé světové válce. Všichni parašutisté měli podle pamětníka Vladimíra Maděry stejné přání. Chtěli, aby na ně národ nezapomněl a aby byli uvedeni ve školních čítankách. Už po roce ale jejich čin inspiroval první filmy a další vznikají do dnešní doby. Naposledy Smrtihlav. Operace Anthropoid se ale objevila i v písni nebo ve hře pro chytré telefony.
Parašutisté doufali, že skončí v čítankách. Vznikly o nich ale výpravné filmy
Plukovník Vladimír Maděra se za druhé světové války v Anglii setkal s výsadkáři Kubišem, Gabčíkem a Josefem Valčíkem a v rámci projektu Paměť národa vzpomínal na to, že poslední přání parašutistů před odletem znělo: ,Postarejte se, ať národ náš na nás nezapomene. Ať naše jména a činy jsou uvedeny ve školních čítankách.‘ „Všichni věděli, že jdou na smrt,“ podotkl Maděra.
Uznání se dočkali. Od Hollywoodu přišlo svým způsobem v podobě hraného filmu už v roce 1943 a pomoc jim při tom poskytl německý režisér Fritz Lang, autor slavné sci-fi Metropolis.
Lang už v roce 1933 ukázal, že nacistické ideologii nefandí, když ve svém filmu Závět doktora Mabuse nechal šíleného zločince pronášet výroky nacistických vůdců. Kvůli snímku však nebyl perzekvován, a dokonce mu nabídli místo v čele německého filmového průmyslu, ale on raději zvolil emigraci.
V Americe během války natočil několik snímků. Bylo mezi nimi dílo I katové umírají!, které volně interpretuje útok na Reinharda Heydricha. Pro příklad – místo parašutistů vyslaných z Londýna útok úspěšně provede člen domácího odboje.
6 minut
Anthropoid: Film versus realita
Ještě týž rok uvedli v USA další verzi událostí, a to pod názvem Hitler's Madman, na které také pracoval německý rodák, a to Douglas Sirk.
„Tvůrci nevěděli ještě všechny souvislosti a bylo to součástí propagandy,“ podotknul k oběma americkým produkcím historik Petr Koura. Přestože jsou tyto filmy historicky značně nepřesné, představují jednu z prvních uměleckých reflexí atentátu, jehož průběh i následující filmaři více či méně přizpůsobovali vyprávění a které zároveň reagovaly na aktuální představy historiků o události.
20 minut
Po 75 letech Gabčík a Kubiš znovu zaútočili na Heydricha
Připomeňme několik historických skutečností. Úkol pro členy skupiny Anthropoid, ale i Silver A a Silver B začal 29. prosince 1941, kdy byli vysazeni na české území. Pro Josefa Gabčíka a Jana Kubiše byl primární úkol atentát na Heydricha. Jako místo útoku byla vybrána ostrá zatáčka silnice pod Vychovatelnou v Praze-Libni. Heydrich tudy totiž projížděl skoro den co den autem do své kanceláře na Pražském hradě.
V evropském kontextu útok na Heydricha nemá obdoby.
Operaci uskutečnili 27. května. Gabčík byl vyzbrojen samopalem, který však selhal, a Kubiš použil bombu. Heydrich byl zraněn a následkem infekce podlehl zraněním 4. června. Útočníkům se povedlo následně skrýt, přestože nacistický režim zakročil a nastalo tvrdé období represí, jehož symbolem se stalo i vypálení obcí Lidice a Ležáky. Teprve v důsledku zrady ze strany jednoho z výsadkářů Karla Čurdy byli atentátníci odhaleni v kostele svatých Cyrila a Metoděje a po dlouhém boji zahynuli nejen Gabčík a Kubiš, ale i další parašutisté, kteří se zde společně ukrývali.
Proběhl atentát tak, jak ukazovaly filmy?
Nepřesností, minimálně z dnešního pohledu, se dopustilo i nejznámější tuzemské filmové ztvárnění událostí nazvané Atentát z roku 1964, které natočil Jiří Sequens starší. Dvojici Gabčíka a Kubiše v něm ztvárnili Rudolf Jelínek a Ladislav Mrkvička, byť vystupovali pod krycími jmény Zdeněk Vyskočil a Otto Strnad, které nesly jejich falešné protektorátní legitimace.
Problematickým místem je samotný průběh útoku na Heydricha. Filmy včetně Atentátu divákům vštěpují, že se jeden z parašutistů se střelnou zbraní postavil autu vezoucímu Heydricha do cesty. Tahle verze však není jistá. „I podle svědectví Heydrichova řidiče muž s automatickou pistolí stál na chodníku a ze vzdálenosti jednoho až jednoho a půl metru sledoval hlavní Heydricha,“ přibližuje vojenský historik Eduard Stehlík, který bádal také v britských archivech.
Filmový Gabčík
Kdyby měl skočit autu do cesty, byla by to podle něj „sebevražedná pitomost“. Už proto, že tramvajové koleje vedly hned podél chodníku a ve směru nahoru jela tramvaj a Heydrichovo auto tak jelo v úzkém prostoru mezi chodníkem a touto tramvají, tudíž by měl parašutista problém uhnout.
Otázkou je rovněž to, jestli hození bomby následuje až po chvíli. „Všichni přejímají výklad, že nejdřív dochází k zamíření samopalem,“ podotýká Stehlík. Akce však podle něj byla prakticky současná. Vyplývá to i z toho, jak měli parašutisté akci nacvičovat.
O dekádu později v roce 1975 připomněly atentát opět hned dva filmy. První byl Sokolovo Otakara Vávry, u kterého však nešlo o hlavní motiv, a druhým byl koprodukční snímek Operation „Daybreak“, kterou v pauze mezi bondovkami natočil Lewis Gilbert. V této verzi Stehlík poukazuje i na špatný typ výbušniny, který parašutisté použili – filmaři zvolili klasický ruční granát. „Měl účinek střepin tři sta metrů, takže by to atentátník na 99 procent nepřežil,“ uvedl historik. K dispozici ve skutečnosti měli speciálně upravenou, vysoce citlivou bombu.
Heydrichova smrt opět v pozornosti filmařů
V posledních letech se atentát na Heydricha opět dostává do pozornosti. V případě snímku Lidice Petra Nikolaeva z roku 2011 ještě šlo o část zápletky, která se soustředila na osud obce Lidice. Loni a letos ale události kolem atentátu pokrývají dva výpravné zahraniční filmy.
Filmový Kubiš
V roce 2016 šlo o drama Anthropoid, které natočil Sean Ellis v koprodukci Velké Británie, Česka a Francie a které mělo světovou premiéru na filmovém festivalu v Karlových Varech. Dvojici Gabčíka a Kubiše si v něm zahráli světoznámí herci – Jamie Dornan, který se objevil v adaptaci erotického thrilleru Padesát odstínu šedi, a Cillian Murphy, který často spolupracuje s Christopherem Nolanem, nejnověji se v létě ukáže ve válečném dramatu Dunkerk.
Aktuálně se v kinech promítá Smrtihlav, jenž vznikl na základě oceňované knihy HHhH Francouze Laurenta Bineta, jejíž pojmenování znamená Himmlers Hirn heisst Heydrich, neboli Himmlerův mozek se jmenuje Heydrich.
3 minuty
Trailer na film Smrtihlav
I v tomto případě ovšem divák nemůže čekat úplnou historickou přesnost. „Není to dokumentární rekonstrukce, ale hraný film s uměleckými ambicemi,“ míní Koura. „Tady převážila snaha o umělecké zpracování a výpověď je silná,“ dodal.
Od svých předchůdců se Smrtihlav liší i tím, že se nezaměřuje jenom na provedení atentátu, ale i na zachycení kariérního vzestupu samotného Heydricha. Zatímco Kubiše s Gabčíkem hrají ne tak známí Jack O'Connell a Jack Reynor, v případě obsazení Heydricha a jeho ženy byl casting hvězdnější – zastupujícího protektora ztvárnil Jason Clarke (Terminator Genysis či Úsvit planety opic), manželku pak Rosamund Pikeová (Zmizelá nebo Dnes neumírej).
11 minut
Historik Koura: Smrtihlav není úplně historicky přesný, převážila snaha o umělecké zpracování
Knižní zkoumání atentátu odráželo politickou situaci
Právě Smrtihlav zároveň připomíná, že kinematografie není jedinou kulturní větví, na které se příběh největšího činu domácího protinacistického odboje usadil, a že mimo nezůstala ani literatura. První kniha se datuje do roku 1947.
Pod názvem Za Heydrichem stín se skrývá titul z oblasti naučné literatury, který se snaží pokrýt celé období působení parašutistů několika skupiny včetně Anthropoidu na českém území. Popisu pak neušel ani atentát ani dopadení jeho vykonavatelů i role zrádců. Autor Jaroslav Andrejs se v textu odkazuje na paměti vyšetřovatele atentátu Heinze Pannwitze, ale i vdovu po Heydrichovi.
V Československu se ale v dalších letech začalo prosazovat ideologické hledisko a hrdinství parašutistů bylo záměrně zpochybňováno. Teprve šedesátá leta přinesla uvolnění a s ním novou vlnu zájmu o válečné události. Atentát zkoumal Miroslav Ivanov nebo Rudolf Ströbinger. Kvůli nedostupnosti archivních materiálů ale museli spoléhat na svědectví. A zatímco následná normalizace proměnila atentát opět na nezodpovědný čin londýnské emigrace, po roce 1989 se konečně otevřely archivy, které mohly přinést přesnější poznatky.
Románové zpracování pak představuje i kniha Dva proti Říši od Jiřího Šulce, kterou vydal v roce 2007. Ten se přitom setkal s kuriózní situací, když chtěl knihu udat britskému nakladateli. Odmítl ji vydat, považoval ji za příliš vyfabulovanou fikci. V rozhovoru pro Aktuálně.cz autor knihy uvedl, že pokud příběh parašutistů slyší někdo poprvé, tak mu musí opravdu připadat jako vymyšlený.
Není ale problém si zjistit více, pokud jde o faktografické publikace o Anthropoidu, těch čtenáři najdou v knihovnách mnoho. Interaktivnější způsob, jak se s touto historií seznámit, nabídla výletní hra pro mobilní zařízení nazvaná Operace Anthropoid, se kterou člověk projde některá z důležitých míst, nebo existuje i projekt Československo 38–39: Atentát, který spojuje do jednoho osobní svědectví, autentické filmové záběry, interaktivní komiks a počítačovou hru.
4 minuty
Hra Anthropoid
Parašutisté se pak dočkali i vlastní písně, kterou napsal Jan Vyčítal, a také památníku, který byl odhalen v pražské Libni v květnu 2009. Památník tvoří devět metrů vysoký ocelový sloup tmavě červené barvy ve tvaru trojbokého hranolu. Na jeho vrcholu stojí zády k sobě tři postavy s roztaženými pažemi, přičemž dva jsou parašutisté a jeden osoba v civilu, která odkazuje na podíl domácího odboje. Úspěch operace se totiž opíral o pomoc odbojářů v Československu, jejichž činnost ale následně výrazně postihla heydrichiáda.
4 minuty
Pomník na místě atentátu: Reportáž z přípravy a odhalení
Přestože po atentátu nacistický režim nechal popravit mnoho obyvatel protektorátu, je útok na Heydricha historiky označován za největší čin domácího protinacistického odboje v Evropě, který posílil pozici československé exilové vlády. Přispěl i k tomu, že západní mocnosti odstoupily od mnichovské smlouvy.