Recenze: Operace Anthropoid v lehce hollywoodském aranžmá

Cillian Murphy alias filmový Jozef Gabčík uvedl do českých kin česko-britské drama Anthropoid o atentátu na Heydricha. Premiéru měl snímek hříčkou osudu v den, kdy se přesně před 75 lety stal Heydrich zastupujícím říšským protektorem. Slušná anatomie atentátu „ v přímém přenosu“ vstupuje do českých kin 28. září, na Den české státnosti.

Autentické, velké a silné téma atentátu na Heydricha objevili filmaři již dávno předtím, než se britský režisér, scenárista a kameraman Sean Ellis začal před nějakými patnácti lety připravovat na jeho zfilmování.

O Anthropoidu před Anthropoidem

Nejrychleji zareagoval slavný Fritz Lang téměř dvouapůlhodinovou válečnou pohádkou I katové umírají (1943), která ovšem fabulovala ve velkém (americkém) stylu a s historickou pravdou si moc netykala. Zhruba o dvě desetiletí později vznikla česká válečná klasika, Atentát (1964) Jiřího Sequense, která má působivou atmosféru napínavé rekonstrukce, zatímco Operace Daybreak z roku 1975, bondovského režiséra Lewise Gilberta, dělá znovu z historické reality vlažnou bramboračku.

Atentát (1964, režie: Jiří Sequens)
Zdroj: LFŠ

Návrat k fascinující a výmluvné síle historických faktů pak představuje zdařilý slovenský dokument s ilustrativním názvem Atentát na Heydricha – Príbeh Jozefa Gabčíka a Jana Kubiša, který toto téma reflektoval před třemi lety, tedy v době, kdy Sean Ellis vítězí na festivalu Sundance svým drsným snímkem Metro Manila a rozhoduje se, že jeho následujícím opusem bude již dlouho připravovaný a opečovávaný projekt Anthropoid.

Hollywoodské aranžmá

Má tohle téma poctivě nastudováno, ví s kým, co a jak chce točit. S respektem k příběhu odvahy a obětování začíná v létě 2015 natáčet na super šestnáctku handkou, které se sám ujal, aby zprostředkoval syrovou, stísněnou a zoufalou atmosféru osobního a fascinujícího příběhu dvou mužů, kteří to nevzdali.

Československá exilová vláda v Londýně v prosinci 1941 ve snaze oživit domácí odboj vyslala na území protektorátu hned tři diverzní výsadky, z nichž jeden nesl krycí název Anthropoid. Tato mise měla nejvyšší prioritu, neboť jejím úkolem bylo provést atentát na jednoho z klíčových inicátorů holocaustu, zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, který si vysloužil přezdívku „pražský řezník“.

Příběh jako je tento je specifický tím, že jeho průběh i pointu všichni známe. A přesto nás dokáže znovu zaujmout a oslovit. A to i v Ellisově lehce „hollywoodském“ aranžmá, které pracuje se stylizovaným patosem v závěru, explicitní brutalitou, která jako by sem pronikla z jiného žánru, tíživým vizuálem okupované Prahy a profesionálně zvládnutými akčními sekvencemi (atentát na Heydricha a zejména závěrečná, nerovná bitva v Chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici).

Odhodlaný Gabčík, mdlý Kubiš

V ústředním hereckém tandemu dominuje odhodlaný, neváhající a nepochybující Gabčík Cilliana Murphyho, jemuž spíš mdle sekunduje až v závěru probuzený, monotónní „manekýn“ Jamie Dornan (Padesát odstínů šedi) jako Jan Kubiš.

Anna Geislerová to ve dvojici s Charlotte Le Bonovou nemá snadné, ale typově přesně zahrála ženu, která zná cenu za vybraný terč a je ochotná ji zaplatit. Jen práce s akcenty a kvalita některých dialogů způsobuje, že na film se lépe kouká, nežli se poslouchá.

Nahrávám video
Anthropoid v českých kinech
Zdroj: ČT24

Celkově je Anthropoid autentickým, syrovým, nekašírovaným a postupně gradujcím svědectvím o odvaze, zradě, obětování a nutnosti vybrat si svoji stranu bojiště. Svědectvím, jemuž je možné věřit a které je nutné si připomínat.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026

Herce Vala Kilmera „hluboko z hrobu“ oživí AI

Herec Val Kilmer zemřel před téměř rokem, přesto se objeví v chystaném filmu As Deep as the Grave (Hluboké jako hrob). Umožní to generativní umělá inteligence. Podle agentury AP se jedná o jedno z dosud nejodvážnějších využití AI ve filmové tvorbě.
20. 3. 2026

V Lipsku začal knižní veletrh, za Česko čte Pilátová či Hlaučo

V německém Lipsku začal mezinárodní knižní veletrh, za Česko se na něm představí čtrnáct autorek a autorů. Od loňského podzimu probíhá v německy mluvících zemích Rok české kultury. Akce vyvrcholí na podzim největší knižní výstavou světa ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bude Česko čestným hostem.
20. 3. 2026
Načítání...