Orgie Franze Westa ve Vídni

Velká posmrtná retrospektiva rakouského výtvarníka Franze Westa ve vídeňském Muzeu moderního umění (poslední velkou prezentaci připravilo MUMOK před šestnácti lety) nabízí v grandiózních prostorách čtyř podlaží Westovy sochy, třídimenzionální realizace, svérázný „nábytek“, vyspělé videoinstalace a třicet vícedílných objektů – děl, která přinášejí osobitý, vždy vtipný Westův pohled na dané téma či jej překvapivě přímo vytváří.

 Právě Westův přístup, nesvázaný jednotícími přísnými pravidly a nenabízející jednotící téma či výtvarné zpracování, prostě uměleckou řeč a styl, je pro návštěvníka možná zprvu obtížný, posléze, po přijetí autorových komunikačních způsobů, začíná vzbuzovat zvědavost, někdy také ohromení. Navíc nelze zapřít příslušnost k jakési vídeňské škole oněch let osmdesátých, u nás k době nejhloupější normalizace, zde pulsující a ne vždy úsměvně probíhající tvůrčí bouři. Tady vidíme a cítíme blízkost spřátelených tvůrčích kolegů, jako byli Martin Kippenberger, Jason Rhoades, Heimo Zobering či Rudolf Polanszky.

Jeho duchovním orientátorem byl filosof Ludwig Wittgenstein, jehož dílo a přístup k reálnému světu otiskl West ve svém modelu – principu kombinace a rekombinace. Divák je laděn už před vchodem do výstavního paláce – jeho slavná Hlava ve velkolepém naddimenzionálním provedení udává tón další komunikace. Obrovské objekty se střídají s fotografiemi, grafikami, instalacemi, klasickými sochami, boxy, sériemi svérázných židlí, neuvěřitelně použitými pohovkami, ušmudlanými koberci, scénkami jak vytrženými z pouťových strašidelných zámků, erotizujícími momenty v klasických videostudiích.

  • Franz West / Lemure, 2001 zdroj: MUMOK
  • Rakouský výtvarník Franz West (2007) autor: Jens Preusse, zdroj: MUMOK/Franz West Privatstiftung

Pestrost nabídky, jejímž možná přece jen spojujícím prvkem je agresivita a mužnost zpracování tématu a tomu podřízená práce s materiálem (Westova šíře zájmu je v tomto směru doslova nekonečná), přičemž převládá technika papier-mâché, objekty z hliníku, použitého nábytky či textilu… Rozsah výstavy dovoluje v některých případech představit i rozdílné vývojové varianty konceptu.

Návštěva Westovy retrospektivy se vlastně vyplatí – chvílemi si budete připadat jako v herně, chvíli nevěřícně zkoumat popisky, zda se jedná stále o téhož autora. Vaše okouzlení poroste a i vy nakonec přijmete zasazení Westa na Olymp současného umění. Orgie nadsázky, ironie, ale i pochopení a usmíření, díla plná mužnosti a typické Westovy energie. Finále výstavy potvrdí umělcovo směřování - skulptury zcela jasně nesou originální a nezaměnitelný velkolepý Westův rukopis.

Franz West je dnes jedním z velkých, světově přijímaných fenoménů současného rakouského umění. Narozen v roce 1947 začal jako autodidakt, na akademii ve Vídni se jako student profesora Gironcoliho objevil až ve svých třiceti letech. Do roku 1980 uznáván pouze okruhem svých blízkých přátel startuje posléze raketově ke světovému uznání. Proto byl také v letech 1992 a 1997 pozván na kasselskou Documentu a vrcholem všeobecného přijetí a uznání bylo v roce 2011, rok před jeho smrtí, udělení Zlatého lva za celoživotní dílo na benátském bienále, kde také byl prezentován v rámci rakouské účasti. Celý život žil ve Vídni, která jej naplňovala svým zvláštním způsobem, dá se řící zkušeností, byl jí vždy věrný a plně tomuto městu vracel jeho dary, které ovšem nemusíme chápat v onom prvotním slova smyslu.

FRANZ WEST / WO IST MEIN ACHTER? Kdy a kde: MUMOK (Muzeum moderního umění), Museumplatz 1, Vídeň. Výstava potrvá do 26. května.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 59 mminutami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
před 10 hhodinami

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
před 21 hhodinami

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Sluhu dvou pánů v Ústí hraje žena a komentuje současnost

Činoherní studio v Ústí nad Labem sáhlo po osvědčené komediální klasice. Nastudovalo commedii dell’arte Sluhu dvou pánů. Titulní roli vychytralého sluhy Truffaldina ale hraje netradičně žena – Marie Machová.
19. 1. 2026

Jihočeské divadlo je první veřejnou kulturní institucí v Česku

Jihočeské divadlo se jako první scéna v zemi stalo takzvanou veřejnou kulturní institucí. Ta oproti příspěvkové organizaci umožňuje víceleté plánování i financování z více zdrojů. Právě divadla často argumentují tím, že obsluhují diváky celého kraje, proto by se na jejich financování nemělo podílet jen město, v němž sídlí.
19. 1. 2026

Nejvíc nominací na Českého lva má Franz, dvojí šanci na cenu mají Trojan i Geislerová

Patnáct nominací na cenu Český lev za rok 2025 získal snímek Franz, který polská režisérka Agnieszka Hollandová natočila v české koprodukci o spisovateli Franzi Kafkovi. S třinácti nominacemi následuje drama Sbormistr, o další dvě méně obdržel snímek Karavan. V hereckých kategoriích mají po dvou nominacích Anna Geislerová, Elizaveta Maximová a Ivan Trojan. Vítězové budou oznámeni 14. března v přímém přenosu České televize.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026

Evropským filmem roku je Citová hodnota

Cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší film získal snímek Citová hodnota dánsko-norského režiséra Joachima Triera. Film vyhrál také ceny za režii a scénář, Stellan Skarsgard a Renate Reinsveová převzali ceny za nejlepší herecké výkony. Výsledky byly oznámeny během slavnostního večera v Berlíně.
17. 1. 2026Aktualizováno17. 1. 2026
Načítání...