Přestože lze hovořit o mnohém, tím zásadním můžeme začít: Ondřej Přibyl, který si už obhájil své nezastupitelné místo na české fotografické scéně a jehož prezentace jsou veřejností i odborníky přijímány jako díla pozoruhodná, informačně bohatá, formálně, technicky i technologicky pestrá a neopakující se, nás i další výstavou přesvědčuje o tom, že mu není cizí hledání dalších cest, pokud možno nejednoduchých.
Autor patří mezi ojedinělé tvůrce (tím není myšleno jen u nás, ale v podstatě v celé Evropě), které zaujala daguerrotypie. Nejen pro svoji zvláštnost a ojedinělost – Přibyla přitahovaly určité neopakovatelné vlastnosti této technologie, určitá obtížnost, exkluzivita a výsledný efekt.
Je to první technologický postup, který již v roce 1839 umožnil získat pozitivní, vlastně originální otisk skutečnosti. Pro Přibyla je určitá omezenost předností – vždy se díky použité technologii reakce světlocitlivých halogenidů stříbra na stříbrné desce a nebezpečnému vyvolávání v parách rtuti získá pouze jeden originál, dále nereprodukovatelný. Tím se výsledné dílo stává unikátem ve všech významových souvislostech – na rozdíl od masově vulgárního elektronického snímání všeho všemi.
Zejména pro výtvarného umělce se tímto návratem k ojedinělosti, byť podmíněným velmi komplikovaným a zdraví nebezpečným tvůrčím a dokončovacím procesem, výsledek stává důležitým. Instalace ve výstavní síni VŠUP, celá pečlivě a precizně provedená samotným autorem, to ostatně na každém kroku, respektive před každou výstavní minivitrinou dokládá. Určitá slavnostnost a výjimečnost chvíle, pokud jste schopni alespoň malého soustředění, vás osloví v okamžiku. Kouzlo daguerrotypie je špatně popsatelné, museli bychom sklouznout k poetickým příměrům.
- Daguerrotypie Ondřeje Přibyla autor: Ondřej Přibyl, zdroj: Ondřej Přibyl
- Daguerrotypie Ondřeje Přibyla autor: Ondřej Přibyl, zdroj: Ondřej Přibyl
Pravda je, že pomalé snímání, kdy zejména živé osoby musí setrvat bez pohybu několik desítek vteřin, je určitě pro naši rychlou dobu omezující. Nikdo však po této technice a také po autorovi nechce momentky, fotografie hokejových zápasů nebo raketových střel. Naopak – požaduje zastavení času a ti starší i jistou modifikaci návratů do let před první světovou válkou, nebo ještě lépe do druhé poloviny předminulého století.
Osoby, které Přibyl předvádí, včetně sebe samého, vypadají nehybně, takřka posmrtně (však tento výsledný efekt využil u některých „popravčích“ snímků ), mají tu správnou rakousko-uherskou opálenou pleť a strnulý výraz. Svým způsobem to může být i vyřizování účtů, i se sebou samým, i když sám autor se k tomuto postoji nehlásí. Na řadě dalších fotografií, určitých modifikací zátiší nebo předměstských scenérií s mešitovskou spalovnou, nejen navazuje tematicky na některé své předchozí zájmové oblasti, ale použitá technika jim dává nečekaný půvab. Ladící se zamyšlením, meditací, postojem i vášní. K jednotlivým cílům, procesům, hodnocením. K vyprávění příběhů, vztahů, postižení nálad, zajímavé melancholičnosti.
I na výstavě nás vystavené exponáty překvapí ostrostí a jemností kresby, což je dáno mikrostrukturou – díky kompaktnosti a přesné ohraničenosti částeček amalgámu stříbra. Snímek je bohužel extrémně choulostivý na mechanické poškození; obraz se ze stříbrného povrchu desky dá snadno setřít, a je tedy nezbytná jeho adjustace pod skleněný kryt. Navíc se dá pozorovat z „nečitelné“ strany, obraz je na daguerrotypii zachycen zrcadlově převrácený. To všechno násobí kouzlo a opravdu nezaměnitelný charakter daguerrotypie.
- Daguerrotypie Ondřeje Přibyla autor: Ondřej Přibyl, zdroj: Ondřej Přibyl
- Fotograf Ondřej Přibyl na daguerrotypii autor: Ondřej Přibyl, zdroj: Ondřej Přibyl
Možná by bylo dobře ještě závěrem citovat z vědecké práce Karla Císaře Sekulova (pro fotografickou literaturu 40. let 19. století je charakteristická posedlost vzácností obrazu, srovnatelnou s drahokamem): „Exemplář v Chiltonu je velmi pozoruhodný, svébytný klenot. Působí titěrně a mění barvu jako chameleon podle odstínu přibližujících se předmětů.“
Moje doporučení: je to opravdu klenot. Nenechte jej bez pozornosti.
Kde: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, náměstí Jana Palacha 80. Kdy: otevřeno pondělí–sobota 10:00–18:00, vstup zdarma, výstava potrvá do 3. 12. 2011.
