Metropolitní opera v New Yorku, zkráceně označovaná MET, patří k nejvýznamnějším divadelním scénám na světě. Vystupovat zde je vnímáno jako prestižní. Výstava Národního muzea v Galerii Českého centra v New Yorku, nazvaná České primadony v MET opeře, připomíná prostřednictvím kostýmů ze sbírek obou institucí stopy českých pěvkyň. Mnohdy se zasloužily o uvedení českých oper na americkém jevišti.
Když posledního listopadu roku 1906 uváděla Metropolitní opera Wagnerova Tannhäusera, v obsazení byl uváděn mimo jiné Carl Burrian, tedy tenorista Karel Burian, který si coby český pěvec zapsal prvenství na jevišti slavného operního domu. A to více než čtvrtstoletí po otevření. Následovala ho řada jeho kolegů a kolegyň, o dva roky později si prvenství mezi pěvkyněmi připsala Emilie Paulina Jindřiška Kittlová alias Ema Destinnová.
Destinnová pomohla Prodané nevěstě
Debutovala v roli otrokyně Aidy ve stejnojmenném Verdiho kusu. Na vrcholu se zde Destinnová držela osm sezon, hvězdnou dvojici vytvořila s Enrikem Carusem. Ve světě úspěšná vlastenka se mimo jiné zasadila o uvedení Prodané nevěsty, ačkoliv v německém překladu, a zhostila se role Mařenky pod taktovkou dalšího českého rodáka Gustava Mahlera.
Ze zámoří se Destinnová vracela do Prahy a od roku 1914 do svého zámečku ve Stráži nad Nežárkou. Právě tady byla nucena strávit zbytek první světové války poté, co úřady umělkyni v roce 1916 obvinily z protistátní činnosti a odebraly jí pas. Bohužel tím vlastně ukončily i její hvězdnou kariéru, protože po skončení konfliktu se už Destinnové na předchozí zahraniční úspěchy navázat nepodařilo.
Z pěvkyň s kořeny v českých zemích vystřídala Destinnovou ve dvacátých letech v MET sopranistka Maria Jeritza, narozená ovšem v Brně jako Marie Jedličková. Pro její silný hlas se jí přezdívalo Moravian Thunderbolt, tedy moravské hromobití. K americké premiéře napomohla opeře Její pastorkyňa od svého krajana Leoše Janáčka. Maria Müller, dcera mlynáře z Terezína, zase hrála hlavní úlohu při premiéře české opery Švanda dudák Jaromíra Weinbergera.
Kostým od Podolské v MET
Z rolí Jarmily Novotné připomene výstava Violettu v La traviatě prostřednictvím kostýmu, který si pěvkyně nechala ušít ve vyhlášeném pražském salonu Hany Podolské. Verdiho operu uvedla MET v roce 1940 – o rok dříve, v době, kdy nacistické Německo začalo válcovat Evropu, emigrovala Novotná do Ameriky. Ve Spojených státech také zemřela, místo posledního odpočinku ale našla v Litni na Berounsku, v rodinné hrobce svého manžela ze šlechtického rodu Daubků.
V poválečných dekádách a před pádem železné opony účinkovaly v MET Ludmila Dvořáková a Eva Randová, obě se našly převážně ve wagnerovských rolích. S premiérami českých oper na této scéně je spojena výrazná sopranistka Gabriela Beňačková, kterou výstava v New Yorku také zmiňuje, byť je Slovenka. Na slavné scéně se začátkem devadesátých let stala první představitelkou Dvořákovy Rusalky, ale také první Janáčkovou Káťou Kabanovou.
Poslední je Kožená
Z dosud aktivních pěvkyň vystupovaly po začátku milénia v Metropolitní opeře Eva Urbanová například v roli Cizí kněžny ve Dvořákově Rusalce a nejnověji Magdalena Kožená. „Publikum se mi zdálo být příznivě nakloněno. Pro každého operního zpěváka to hodně znamená, je to krásný pocit,“ podělila se o své dojmy po debutu v Mozartově Figarově svatbě.
„České primadony v MET opeře ukazují úspěchy našich nejlepších operních zpěvaček, které svým pěveckým uměním dokázaly dobýt jednu z nejvyšších met a prezentovat hudbu významných českých i světových skladatelů divákům Metropolitní opery,“ shrnul ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Výstava, připravená ve spolupráci s Českým centrem, zůstane otevřena do 23. června.
Původní verze textu obsahovala nesprávné místo konání výstavy. Za chybu se omlouváme.
