Spisovatel Milan Kundera se už léta straní mediální pozornosti. A také prý neslaví narozeniny. Přesto v den jeho dvaadevadesátin, které připadají na prvního dubna, vychází trailer k dokumentu, který bilancuje jeho život. Se souhlasem Milana Kundery ho natočil Milan Šmídmajer, mimo jiné v koprodukci České televize. Premiéru odsunula pandemie koronaviru.
O něm bez něj. Trailer nahlíží do života Milana Kundery
2 minuty
Trailer k dokumentu Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti
Název snímku – Milan Kundera: Od žertu k bezvýznamnosti – ohraničuje pohled na česko-francouzského spisovatele dvěma jeho romány: debutovým Žertem a zatím poslední Slavností bezvýznamnosti.
Snad to nezk*rvím
I když byl Milan Šmídmajer během natáčení v kontaktu jak s významným literátem, tak jeho ženou a literární agentkou Věrou Kunderovou, před kameru se mu je dostat nepodařilo, objevují se jen na archivních materiálech.
„Záběry Milana Kundery a paní Věry sice nemám, ale vzpomínky na přátelská setkání nad kávou nebo vínem ano. A jsem za ně vděčný a doufám, že ten dokument ‚nezk*vím‘, jak mi poradila paní Kunderová. Ostatně věřím, že řadu těch podstatných mýtů se nám díky němu podaří rozptýlit,“ napsal režisér loni pro dok.revue.
O Kunderovi v dokumentu mluví řada osobností z Česka i Francie, kde od sedmdesátých let žije. A literátovým rodným Brnem jsou spojeny třeba spisovatel, dramatik a politik Milan Uhde, dramaturg Jaroslav Kravka nebo režisér a výtvarník Karel Fuksa, jehož Kundera učil na FAMU. Ve Francii o Kunderovi mluvil scenárista Jean-Claude Carriere, filozof Bernard-Henri Levy a také vydavatel Antoine Gallimard.
O komunismu veršoval i žertoval
Brněnský rodák Milan Kundera se vydal ve šlépějích svého otce, klavíristy a rektora JAMU. Původně studoval hudební kompozici, ale následně přes studia filmu zakotvil u literatury. Literaturu vyučoval i sám psal, v padesátých letech se zařadil do oficiálního proudu a svým dílem vyjadřoval obdiv komunistickým myšlenkám. V roce 2008 zveřejnil týdeník Respekt článek, že Kundera dva roky po nástupu komunistů v Československu k moci údajně udal západního agenta. Kundera takové obvinění rozhodně popřel.
Bernard-Henri Levy při natáčení dokumentu o Milanu Kunderovi
Bez námitek se hlásí až ke svému prvnímu prozaickému počinu: povídkám Směšné lásky, které vycházely během šedesátých let. Dvě z nich se staly také námětem pro stejnojmenné filmy: Nikdo se nebude smát a Já, truchlivý Bůh. Jeho projev na sjezdu spisovatelů v roce 1967 patřil k podnětům, jež formovaly pražské jaro, ve stejné době vydává svůj zásadní román Žert.
Francouz, který nepřestal být Čechem
S nástupem normalizace ztratil možnost publikovat, odjel přednášet do Francie, o nemožnosti návratu definitivně rozhodlo odebrání českého občanství za Knihu smíchu a zapomnění. České občanství mu bylo vráceno až po čtyřiceti letech. Podle jeho celoživotního přítele, také spisovatele Milana Uhdeho, ale Kundera nikdy „nepřestal být Čechem a Moravanem“. Jeho slova potvrzuje i autorovo rozhodnutí věnovat část svých písemností Moravské zemské knihovně v Brně.
V češtině napsal ještě také Nesnesitelnou lehkost bytí, poslední česky psanou Kunderovou knihou byl román Nesmrtelnost z počátku devadesátých let, poté psal francouzsky. Francouzské knihy česky nevycházely, Kundera se obával nedostatečné kvality překladu, výjimku povolil až u svého posledního titulu, Slavnosti bezvýznamnosti. V češtině ale vyšlo několik svazů Kunderových esejů, které si revidoval a přeložil sám. Na tuzemských jevištích se také uvádějí jeho hry Jakub a jeho pán nebo Ptákovina.
Jako „svého“ vnímá Kunderu i Francie. Důkazem literární úcty je, že Kundera patří k několika málo spisovatelům, jejichž souborné dílo bylo ještě za jejich života vydáno v prestižní edici nakladatelství Gallimard věnované klasikům.
Stranou médií
Od poloviny osmdesátých let neposkytuje Kundera rozhovory a mediálního zájmu se straní. Jak ve Francii, tak v Česku, i když svou rodnou zemi po sametové revoluci několikrát navštívil. Státní vyznamenání udělené Václavem Havlem ale převzala Kunderova manželka a spolupracovnice Věra. Kundera obdržel také nejvyšší francouzské státní vyznamenání, Řád čestné legie.
Bez informací přímo od zdroje se musí obejít i autoři životopisů Milana Kundery. Pozdvižení na české literární scéně vzbudila zejména rozporuplně přijatá biografie od spisovatele Jana Nováka, vydaná rok po Kunderových devadesátinách.
