Slovenský režisér Peter Kerekes natočil komorní příběh těhotné ženy odsouzené za vraždu. Film 107 matek vypráví o mateřství za zdmi věznice. Vznikl podle skutečných příběhů a natáčel se za mřížemi v ukrajinské Oděse. Odsouzené ženy i vězenkyně v něm také hrají.
Tvůrci původně zamýšleli natočit o odsouzených matkách dokument. Při rešerších navštívili dvanáct věznic, svůj příběh našli v poslední z nich – v Oděse. „Tam jsme potkali Irinu, která tam pracuje jako operační náčelník. Má na starosti ostatní vězenkyně. Byla to tak zajímavá postava, že jsme si řekli, že okolo ní postavíme film,“ přibližuje Peter Kerekes.
Ve věznici číslo 74 si trest za vážné zločiny odpykává přes sto žen. S dětmi, které se jim narodí při výkonu trestu, se můžou potkávat jen jednou za čas v oddělené části zařízení, ale jen do třetích narozenin jejich ratolestí. Poté je dítě předáno do ústavní péče, pokud mu matka nezařídí domov v rodině.
Sledovat příběhy vězněných matek v dokumentu se ukázalo jako poměrně náročné. „I kvůli času, protože matky jsou často převezené do jiných věznic nebo dostanou podmínku a jsou propuštěny na svobodu,“ vysvětluje Kerekes. „Takže jsme to museli začít koncipovat jako hraný film. Ale velmi jsem chtěl, abychom točili v reálném prostředí a s co největším počtem skutečných vězenkyň,“ dodává.
Mozaika příběhů
Scénář napsal s Ivanem Ostrochovským. Vypráví o mladé ženě jménem Lesja, která zavraždí svého manžela. Odsouzena je na sedm let, za mříže se dostane už těhotná. Příběh fiktivní hrdinky je mozaikou různých příběhů, které filmaři při rozhovorech s ženami v Oděse nasbírali. Vycházeli nejen z osudů odsouzených matek, ale zakomponovali i příběh dozorkyně Iriny.
Do vězení se filmaři vraceli průběžně od roku 2015, což autentičnosti snímku i práci s neherečkami pomohlo. „My ani nejsme pořádný filmový štáb, naši čeští kolegové říkají, že jsme spíš chráněná dílna, a to na vězenkyně působilo pozitivně. Neviděli nějaké arogantní filmaře, ale lidi, kteří si často nevědí rady, improvizují, pochybují, a tím pádem mezi námi vzniklo přátelské pouto,“ podotýká Kerekes.
Na slovenských filmových cenách si Cenzorka, jak se film jmenuje v originále, odnesla čtyři Slnka v sieti, včetně ocenění pro nejlepší snímek roku 2021. K českým divákům se vězeňské drama dostane nejprve na festivalu Febiofest a od května pak také v kinech.
