Česká filharmonie tento týden zahájila novou sezonu s novým šéfdirigentem. Po loni zesnulém Jiřím Bělohlávkovi převzal taktovku americký dirigent ruského původu Semjon Byčkov. Přední český orchestr povede následujících pět let. Kromě zahajovacího koncertu 123. sezony filharmonii řídil také při koncertu ke stému výročí republiky. V orchestru i v hudbě je pro něj důležitá kontinuita, vyplývá z rozhovoru, který poskytl České televizi.
Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov: I hudba má svou genetiku
S Českou filharmonií jste nastudoval koncert ke stému výročí republiky. Cítíte, že to znamená pro hudebníky něco zvláštního, když zkouší takovou hudbu?
Hudebníci jsou, stejně jako všichni občané, děti své země. Nikdo nemůže zůstat nedotčen tímto úžasným výročím. Když se zamyslím nad historií, vaše země se konečně po sto letech stala nezávislou, což si přálo tolik generací. Před sto lety vydržela nezávislost pouze několik let a pak byla rozdrcena invazí a válkou, poté další invazí – a konečně až pak se země stala skutečně nezávislou a doufám, že to tak zůstane napořád. Nejsem občanem této země, ale rozhodně sdílím tento pocit, protože koneckonců je aspirací každého národa získat nezávislost a žít tak, jak chce.
Jakou dramaturgii jste připravil pro Českou filharmonii? Soustředíte se na české skladatele, nebo jste otevřen i zahraničním komponistům?
Vždycky se na repertoár musíme podívat z úhlu toho, co je důležité pro umělce v orchestru, co je důležité pro publikum a také pro hudbu obecně. V tomto musíme nalézt vyváženost, která nám umožní přinést různou hudbu lidem s různým vkusem. Mohou tak objevit věci, které neznali, nebo naopak znovu prožívat, co už zažili. Věřím, že to je naše výsada, podporovat kreativitu. Obrátili jsme se proto na čtrnáct skladatelů, aby pro nás zkomponovali hudbu. Devět z nich jsou Češi a pět není z této země. O jejich hudbu se v příštích letech podělíme s publikem, to je zásadní iniciativa.
A co se týče repertoáru, sezonu zahajujeme druhou symfonií Gustava Mahlera, který se narodil v Čechách, ne v Rakousku, na což svět zapomíná. Týden po zahájení uvedeme Luciana Beria a sedmou symfonii Antonína Dvořáka. Luciano Berio je jeden z nejúžasnějších skladatelů dnešní doby, možná jednou, dvakrát za století se objeví někdo, kdo změní naše vnímání hudby, to, čím hudba může být. A Lucianovi se to povedlo v roce 1968.
Také bych chtěl dodat, že je tu úzký vztah mezi Beriovou symfonií a druhou symfonií Gustava Mahlera Vzkříšení, protože třetí věta Beriovy symfonie je založena na třetí větě Mahlerovy symfonie č. 2. Je to něco, co je pro nás důležité vědět, protože hudba, stejně jako lidé, má svou genetiku. Má své předchůdce a bude mít své následovníky. Berio je člověkem našeho času, ale stejně tak je úzce spojen s hudbou minulosti.
Proč jste souhlasil s tím, že budete šéfovat České filharmonii? V minulosti jste prý nechtěl vést žádné těleso.
Odpověď je jednoduchá: Zamiloval jsem se.
Jak se nyní cítíte, na začátku všeho, co vás s Českou filharmonií čeká?
Víte, cítím velké vzrušení a radost, ale i velký pocit zodpovědnosti. Znamená to novou stránku mého života a také jeho středobod. Cokoliv můžu udělat, veškerou energii a kreativitu, kterou mám, budu věnovat právě České filharmonii.
Semjon Byčkov se narodil v Petrohradě v roce 1952. Poprvé dirigoval ve čtrnácti letech sbor, v sedmnácti letech již vedl symfonický orchestr a o rok později, kdy vstupoval na Petrohradskou konzervatoř, i operní orchestr. Ve 23 letech emigroval do Spojených států. Rus s americkým občanstvím během své dosavadní kariéry dirigoval prakticky všechny významné orchestry světa, jako jsou například Berlínská a Vídeňská filharmonie, Londýnský symfonický orchestr nebo Newyorská filharmonie. Pravidelně vystupuje na festivalu BBC Proms. Zároveň sklízí úspěchy v operním žánru, kde řídil například Královskou operu Covent Garden v Londýně, newyorskou Metropolitní operu, Vídeňskou státní operu nebo Salcburský festival.
Semjon Byčkov