Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov: I hudba má svou genetiku

Česká filharmonie tento týden zahájila novou sezonu s novým šéfdirigentem. Po loni zesnulém Jiřím Bělohlávkovi převzal taktovku americký dirigent ruského původu Semjon Byčkov. Přední český orchestr povede následujících pět let. Kromě zahajovacího koncertu 123. sezony filharmonii řídil také při koncertu ke stému výročí republiky. V orchestru i v hudbě je pro něj důležitá kontinuita, vyplývá z rozhovoru, který poskytl České televizi.

S Českou filharmonií jste nastudoval koncert ke stému výročí republiky. Cítíte, že to znamená pro hudebníky něco zvláštního, když zkouší takovou hudbu?

Hudebníci jsou, stejně jako všichni občané, děti své země. Nikdo nemůže zůstat nedotčen tímto úžasným výročím. Když se zamyslím nad historií, vaše země se konečně po sto letech stala nezávislou, což si přálo tolik generací. Před sto lety vydržela nezávislost pouze několik let a pak byla rozdrcena invazí a válkou, poté další invazí – a konečně až pak se země stala skutečně nezávislou a doufám, že to tak zůstane napořád. Nejsem občanem této země, ale rozhodně sdílím tento pocit, protože koneckonců je aspirací každého národa získat nezávislost a žít tak, jak chce. 

Jakou dramaturgii jste připravil pro Českou filharmonii? Soustředíte se na české skladatele, nebo jste otevřen i zahraničním komponistům?

Vždycky se na repertoár musíme podívat z úhlu toho, co je důležité pro umělce v orchestru, co je důležité pro publikum a také pro hudbu obecně. V tomto musíme nalézt vyváženost, která nám umožní přinést různou hudbu lidem s různým vkusem. Mohou tak objevit věci, které neznali, nebo naopak znovu prožívat, co už zažili. Věřím, že to je naše výsada, podporovat kreativitu. Obrátili jsme se proto na čtrnáct skladatelů, aby pro nás zkomponovali hudbu. Devět z nich jsou Češi a pět není z této země. O jejich hudbu se v příštích letech podělíme s publikem, to je zásadní iniciativa.

A co se týče repertoáru, sezonu zahajujeme druhou symfonií Gustava Mahlera, který se narodil v Čechách, ne v Rakousku, na což svět zapomíná. Týden po zahájení uvedeme Luciana Beria a sedmou symfonii Antonína Dvořáka. Luciano Berio je jeden z nejúžasnějších skladatelů dnešní doby, možná jednou, dvakrát za století se objeví někdo, kdo změní naše vnímání hudby, to, čím hudba může být. A Lucianovi se to povedlo v roce 1968.

Také bych chtěl dodat, že je tu úzký vztah mezi Beriovou symfonií a druhou symfonií Gustava Mahlera Vzkříšení, protože třetí věta Beriovy symfonie je založena na třetí větě Mahlerovy symfonie č. 2. Je to něco, co je pro nás důležité vědět, protože hudba, stejně jako lidé, má svou genetiku. Má své předchůdce a bude mít své následovníky. Berio je člověkem našeho času, ale stejně tak je úzce spojen s hudbou minulosti. 

Proč jste souhlasil s tím, že budete šéfovat České filharmonii? V minulosti jste prý nechtěl vést žádné těleso.

Odpověď je jednoduchá: Zamiloval jsem se.

Jak se nyní cítíte, na začátku všeho, co vás s Českou filharmonií čeká?

Víte, cítím velké vzrušení a radost, ale i velký pocit zodpovědnosti. Znamená to novou stránku mého života a také jeho středobod. Cokoliv můžu udělat, veškerou energii a kreativitu, kterou mám, budu věnovat právě České filharmonii.

Semjon Byčkov se narodil v Petrohradě v roce 1952. Poprvé dirigoval ve čtrnácti letech sbor, v sedmnácti letech již vedl symfonický orchestr a o rok později, kdy vstupoval na Petrohradskou konzervatoř, i operní orchestr. Ve 23 letech emigroval do Spojených států. Rus s americkým občanstvím během své dosavadní kariéry dirigoval prakticky všechny významné orchestry světa, jako jsou například Berlínská a Vídeňská filharmonie, Londýnský symfonický orchestr nebo Newyorská filharmonie. Pravidelně vystupuje na festivalu BBC Proms. Zároveň sklízí úspěchy v operním žánru, kde řídil například Královskou operu Covent Garden v Londýně, newyorskou Metropolitní operu, Vídeňskou státní operu nebo Salcburský festival.

Semjon Byčkov
Zdroj: Stránky Semjona Byčkova

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Obrazem: Žen na pět set lidských životů. Tono Stano vystavuje v GHMP

Galerie hlavního města Prahy připravila retrospektivní výstavu jednoho z nejvýraznějších fotografů své generace Tona Stana. Proslul ženskými akty. „Žena je moje věčná múza. Téma na třeba pět set lidských životů,“ říká Stano. Médium fotografie ho prý pořád fascinuje. Výstava v GHMP zastřešuje jeho práce od střední školy po aktuální tvorbu. K vidění jsou téměř do konce srpna.
před 3 hhodinami

Kdo film neviděl, ať nehlasuje. Nová pravidla Oscarů překvapila

Hlasující v cenách Oscar musí vidět všechny nominované filmy, než rozhodnou o vítězi. Umělá inteligence nevadí. A kaskadéři a castingoví režiséři se dočkají vlastní sošky. Americká Akademie filmového umění a věd oznámila novinky pro příští ročníky cen. Neobešlo se to bez reakcí.
25. 4. 2025

Knihou roku 2024 je román Letnice pozdního debutanta Hlauča

Ceny Magnesia Litera vyzdvihly z více než třicítky nominovaných titulů ty nejlepší, které vyšly v Česku minulý rok. Knihou roku 2024 je román Letnice, jímž na prahu šedesátky prozaicky debutoval Miroslav Hlaučo.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Elity převzaly moc v každém režimu a teď i Audioknihu roku

Audioknihou roku 2024 se stalo dokumentární drama Elity. Adaptace původní divadelní hry Jiřího Havelky v režii Bely Schenkové s početným hereckým souborem v čele s Jiřím Vyorálkem sleduje příběh společenských elit minulého režimu, kterým díky jejich šikovnosti zůstal stále ekonomický a politický vliv. Interpretkou roku je Jitka Ježková za načtení románu Dům v Matoušově ulici, nejlepším interpretem se stal Jan Vlasák díky knize Dr. Alz. Ocenění udělila Asociace vydavatelů audioknih v celkem jedenácti kategoriích.
24. 4. 2025Aktualizováno24. 4. 2025

Lékárník z Horažďovic sloužil v Mexiku. Obrazy z jeho sbírek teď vystavují v Londýně

Aktuální výstava v britské Národní galerii propojuje Mexiko s Horažďovicemi. Ze západočeského města totiž pocházel lékárník František Kaska, který v devatenáctém století udělal kariéru v Mexiku, kde se spřátelil s malířem Josém Maríou Velascem. Obrazy výtvarníka, považovaného Mexičany za národní poklad, se z Kaskových sbírek dostaly přes české Národní muzeum až do londýnské výstavní síně.
23. 4. 2025

Naše deska je stejně monstrózní jako Caligula, říkají Deaf Heart

Tuzemská indie rocková skupina Deaf Heart vydala nové album. Nazvala ho Caligula. „V přeneseném smyslu to znamená divokost, hédonismus, ironii, je to brutální věc,“ vysvětlují muzikanti, proč si vypůjčili jméno římského císaře proslulého tyranií. O nové desce s nimi mluvil Petr Adámek. „Je také monstrózní,“ dodávají.
22. 4. 2025

Trabanty nahradila žába. Žlutý obojživelník se vypravil do Mongolska

Cestovatel Dan Přibáň vyměnil žluté trabanty za obojživelné vozidlo stejné barvy. S ním a s česko-slovenskou partou dobrodruhů vyrazil do Ulánbátaru – a od 24. dubna se vydá i do kin. Cestopisný film Žlutou žábou do země modrého nebe dokumentuje téměř osmnáct tisíc kilometrů mezi Prahou a hlavním městem Mongolska. Vznikl v koprodukci České televize.
22. 4. 2025

Hřebejk a Formanová řeší v komedii Na tělo krizi středního věku

Jan Hřebejk natáčí nový seriál podle knižní předlohy a scénáře Martiny Formanové. Ironická vztahová komedie Na tělo o krizi středního věku, dospívajících dětech a třídním srazu po třiceti letech zamíří na obrazovky jako hlavní titul jarní sezony 2026. V obsazení se vedle Ivy Janžurové či Zuzany Bydžovské objeví také Hřebejkovi režisérští kolegové.
21. 4. 2025
Načítání...