Už podvanácté mají znalci a milovníci neprašovského soundu možnost vidět díla absolventů jeho ateliéru (nebo školy, chcete-li). Po Brnu, Praze, Veselí na Moravě, Chebu, Trutnovu, Hořicích v Podkrkonoší, Chrudimi, Opavě a Hradci Králové hostí teď tuto nesourodou skupinu již zralých tvůrců Sokolov.
Velký chrámový prostor na jedné straně dává možnost vystavit takřka dvacítku autorů, na straně druhé vytváří nečekané konotace, průhledy, propojení. To se v podstatě může dařit právě kvůli nesmírné dávce společně motivovaného neprašovského humoru, kterým díky Bohu většina jeho studentů oplývá. A tak vznikla výstava, která není nikde jinde (a nebude!!) k vidění, poskytující správnou dávku oddechu, zábavy i zamyšlení.
Vždyť studenti Karla Nepraše měli opravdu štěstí – poznali zralého tvůrce na vrcholu tvůrčích sil, s jasným žebříčkem hodnot a s bohatým tvůrčím i občanským životem. Nepraš však navíc přinášel kritický nadhled, lidskost a zejména pak notnou dávku laskavého humoru, který neprostupoval jen jeho dílo, ale celý jeho život.
Nebyl jen veskrze moderním tvůrcem, ale také spoluzakladatelem Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, která se stala nejen kultovní institucí, ale také oázou v neuvěřitelné a až komické době převládající stupidity. A právě infekce tohoto pohledu vybujela u oné vlastně šťastné skupiny autorů až netušeným směrem. Po křehkých začátcích ještě za mistrova života sledujeme zrání a stále větší suverenitu s radostí a okouzlením.
Nad bývalým oltářem nás sleduje čurající chlapeček Martiny Niubo-Klouzové, doprovázený hlubokomyslnou graffiti úvahou. Pod ním, v lese Benedikta Tolara, nejenže potkáváme zajímavé keramické studie Kláry Kloseové, ale jsme i svědky ne vždy dokonalého přeletu Cilečkových proudových letounů.
Obří uklízeč zalomil své koště v instalaci Pavla Doskočila, sousedící s neprašovskými dokonalými fontánami – hlavami Martiny Hozové. Za funkční oddělující stěnou najde divák dokonalá sochařská, opět s nadsázkou pracujícící, díla Jána Macka. Tolarův rozsáhlý les však dává prostor i eroticko-komentujícím sochám Markéty Korečkové a je i pozadím barevně dominujících obrazů Simony Blahutové.
Celkem tři autoři původně sochařského zaměření se věnují zodpovědně malbě. Prostor ovládly obří Miclovy malby. Filip Kudrnáč, který celou výstavu svým presleyovsko-gottovským převtělením zahájil, připomenul svá vtipná realistická díla, již často vystavovaná. Lukáš Wagner se svojí pověstnou hravostí opět prezentoval slavné erotizující momenty v tvorbě ateliéru, Aleš Makarenko zase uzemnil tento vzlet existenciálními sochami opravdu tvrdého kalibru.
Klára Klose v centrální části, jinak okupované mufloní krasavicí Pauliny Skavové a Bacchem Karla Bartáčka, nechala doslova rozvalit svého Adama a Evu i další významné dílo, ironizující posvátnost partnerských vztahů. V ústřední ose výstavního prostoru nenechají diváky v klidu sešpulené rtíky Angeliny Jolie, jak je rafinovaně do masérského stolu vlil Jan Pospíšil. Jeho meditující piják také patří k předkrmům celé show, která nevynechala ani Martina Slováka s jeho zralými introvertními sochařskými studiemi a ironickou vlajkoslávovou pohovku Martiny Chloupy.
Celý tento zábavný sochařský veletrh nápadů i dokonalé profesionální práce bude vystaven jen do konce října, proto by bylo dobré zařadit zhlédnutí do programu Vašeho výletu.
ODNIKUD NIKAM, PRO NIC ZA NIC, BLÍZKO HRANIC. Kdy a kde: Kostel sv. Antonína Paduánkého, Sokolov; otevřeno denně mimo pondělí 10:00–18:00. Výstava potrvá do 31. 10. Vstup zdarma.
