Theodor Pištěk vstoupil na výtvarnou scénu počátkem šedesátých let minulého století a stal se klíčovou postavou hyperrealistického malířství. Jeho syn Jan patří ke generaci osmdesátých a devadesátých let, která spoluurčovala po pádu komunismu postmoderní směr českého malířství. Spolu ale svá díla na samostatné výstavě představují poprvé až nyní – v pražské Galerii Villa Pellé. Výstava Dva světy se zaměřuje především na nejnovější tvorbu obou umělců.
„Není mrtvý a stále něco dělá.“ Otec a syn Pištěkovi vystavují své dva světy poprvé společně
Theodor Pištěk na výstavě mimo jiné vede Rozmluvu s Hawkingem, jak nazval několik monumentálních obrazů věnovaných slavnému teoretickému fyzikovi a kosmologovi. Většina z nich je geometrickou abstrakcí.
„Motto mého života je tajemství. A jaké větší tajemství jsem si mohl položit než vesmír? Tam je tisíce otázek a otazníků, které jsem chtěl s panem Hawkingem prodebatovat,“ vysvětlil Pištěk. Zajímalo ho především světlo ve vesmíru. Právě světlo a jeho stín je pro něj jako pro malíře klíčové.
Hudebníci z kuchyně
Rozmluva s Hawkingem vznikala v novém tisíciletí. Theodor Pištěk chtěl na výstavě představit především svou novější tvorbu. „Neustále se ptal, aby tady bylo co nejvíce nejnovějších věcí. Že není mrtvý a že stále něco dělá,“ uvedl kurátor Martin Dostál. Theodor Pištěk 25. října oslavil devadesátiny a říká, že věk je brzda. „Klade mi překážky,“ dodal s odkazem na problémy se zápěstími.
„Samo sebou chci ukázat to, co mě zajímá. A to, čím se zabývám na poslední chvíli. A když to člověk udělá, tak potřebuje vidět, jak na to zareaguje divák,“ vysvětluje také Pištěk.
Do Villy Pellé se dostala i dosud nevystavená díla z přelomu padesátých a šedesátých let, jako portrét režiséra Františka Vláčila, který Pištěkovi – rovněž kostýmnímu výtvarníkovi, mimo jiné na oscarovém Amadeovi – otevřel cestu k filmu. K němu měl ostatně jako syn herce Theodora Pištěka blízko. Výstavní premiéru má i obraz Hudebníci, který léta visel u Pištěků v kuchyni. „Šlo mně o to posunout je na světlo světa,“ poznamenává kurátor Dostál.
Někam, kde to neznáme
Zkoumání neznámých světů má se svým otcem společné malíř Jan Pištěk. Podle kurátora Petra Volfa je umělcem, který neustále hledá. „Usiluje o podání své verze skutečnosti, snaží se dostat pod povrch věcí a jevů, hluboce se zajímá o krajinu, přírodu, živly, malý i velký svět a jejich průniky, sleduje nejrůznější znamení a sny. Je vášnivým pozorovatelem, uplatňuje zvýšenou citlivost, intuici stejně jako racionální poznání, což je velmi vzácná kombinace,“ popisuje Volf tvorbu Pištěka nejmladšího.
„Vycházím z reality, z prostředí, ve kterém žijeme, ale snažím se dostat někam, kde to neznáme. Chci sám sebe překvapit, co se mi podaří odhalit,“ dodává malíř. Ve Ville Pellé představuje především svá díla z posledních pěti let, odráží se v nich jeho zájem o přírodní a civilizační fenomény.
Berou to vážně
Kurátor Volf vidí mezi tvorbou otce a syna i další spojnice. „Obraz, to je pro ně svět, ve kterém otiskují svou osobnost. Takových malířů, kteří to berou tak vážně, je velmi málo,“ míní.
Spojuje je také perfekcionismus. Na jednom díle jsou ochotni pracovat roky. Například k hyperrealistické malbě Adieu, Guy Moll, inspirované příběhem francouzského automobilového závodníka, se milovník aut Theodor Pištěk vracel čtvrtstoletí. Před dvěma lety se obraz vydražil za více než 25 milionů korun a stal se nejdráže prodaným dílem žijícího autora v tuzemsku.
Výstava Dva světy ale roky nepotrvá. Navštívit ji lze do 20. ledna.