Spadnout oponu musela nechat divadla v Česku kvůli pandemii už loni na jaře, znovu zavřená jsou od loňského podzimu. Divadelníci by po vládě chtěli odhad, jak dlouho ještě budou hrát jen pro prázdné sály. Zatím s optimismem, nebo aspoň s nadějí, vyhlížejí léto a zkoušejí premiéry odkládané na podzim. Aktuální omezení některé scény zasáhly více, jiné méně, například Slovácké divadlo muselo propustit část hereckého souboru. Ministerstvo kultury plán rozvolňování v kultuře teprve chystá, divadla se ale zřejmě mezi prvními neotevřou.
Nejistá sezona trvá, divadla doufají, že se do hry vrátí v létě
Slovácké divadlo před koncem března oznámilo, že muselo propustit sedm kmenových herců. Z divadla neodchází, ale místo zaměstnaneckého poměru jim vedení může nabídnout jen licenční smlouvy. Premiéry se navíc nedočká třetina z inscenací plánovaných na příští dva roky.
Uherskohradišťská scéna přišla kvůli koronavirové krizi o více než třetinu rozpočtu z tržeb. Podle mluvčího a herce Josefa Kubáníka stálo vedení před rozhodnutím, zda scénu zavřít, nebo snížit počet členů souboru a omezit počet chystaných představení. „Po dlouhé a náročné debatě s naším zřizovatelem, kterým je město Uherské Hradiště, jsme se rozhodli pro druhou variantu. Divadlo chceme zachránit stůj co stůj,“ řekla jeho ředitelka Libuše Habartová.
Tak blízko, tak daleko
Udržet se v provozu, a nejen z ekonomického, ale i psychického pohledu, se pokouší tuzemské scény různě. Vesměs se vrhly do internetového prostoru a publikum oslovují záznamy či rozmanitými on-line aktivitami. Čím dál více nejen pasivní nabídkou, ale i výzvou k interakci. Například činohra Národního divadla na apríla spustí audioinscenaci Ty v mém domě. Zájemci za vstupenku získají do mobilního telefonu audiostopu, díky níž se v představení stávají nejen divákem, ale i hercem.
Snaha o zprostředkování (nejen) divadla vedla také ke spuštění projektů, jako je Televize Naživo, která natáčela mimo jiné divadelní představení filmovými prostředky, portál Dramox nebo nejnověji 3D divadlo DramMatic. V něm se zájemce dostane do divadla jako avatar, zasedne ve virtuálním hledišti a může představení probrat s ostatními „hráči“. Cílem všech těchto snah je dopřát lidem co nejautentičtější zážitek z návštěvy divadla.
Cesty, jak se dostat co nejblíže k divákům, zkouší prakticky od začátku pandemie Cirk La Putyka. Za projekty, jež mají udržet kontakt umělců s publikem, získal i Cenu divadelní kritiky. Stal se divadlem roku 2020. Novocirkusový soubor například zřídil telefonní ústřednu, v níž umělci zlepšovali volajícím náladu. Stojí také třeba za nápadem vystupovat za výlohami zavřených obchodů.
Divácké „dluhy“
Skutečný kontakt, bez prostředníků a bariér, je zatím v mlze. Divadla se ale na návrat k „normálu“ připravují, většina zkouší premiéry alespoň do šuplíku. Naděje se navíc upínají k létu, kdy by hraní pod širým nebem mohlo lépe vyhovovat protiepidemickým nařízením.
A pokud se po prázdninách hlediště otevřou i skutečným divákům, budou muset divadla dořešit své „dluhy“. Například Východočeské divadlo má za neodehraná, ale prodaná představení na účtech sedm milionů korun. „Divadlo má 8500 předplatitelů, kteří stejně jako my doufají, že za své peníze uvidí zakoupená představení. Jakmile se situace uvolní, bude muset dojít k dohodě, jak to uskutečnit,“ podotýká ředitel Petr Dohnal.
Na současné, pro divadla neútěšné situaci, vidí ale pro budoucnost i jisté klady. Předpokládá, že pardubická scéna bude i po skončení pandemie doplňkově pracovat s novými komunikačními technologiemi, které si bylo třeba z nouze osvojit. „Největším pozitivním poznáním však pro mě je, že poctivé divadlo a umění se nedá nahradit přenosem přes jakákoli média, že potřebuje živé lidi, jak v hledišti, tak na jevišti,“ uvedl Dohnal.
Ředitel Dohnal: V divadle je bezpečno
Je zastáncem otevřít divadla za rozumných a smysluplných bezpečnostních opatření, třeba i pro omezený počet diváků. Jedině tak lze podle něj dokázat, že návštěva divadla je bezpečná a všeobecně přínosná.
„Nevím, proč by měli být diskriminováni lidé, kteří se pravidelně testují, jsou po prodělané infekci či mají za sebou očkování a jsou ochotni dodržovat bezpečnostní opatření. Vloni naše divadlo, i přes všechny lockdowny, odehrálo 262 představení pro 65 tisíc diváků a nezaznamenali jsme jediný případ onemocnění, který by byl dáván do souvislosti s návštěvou divadla,“ tvrdí.
Choreograf Zuska: Omezování a rezignace
Z divadelníků proti zavření scén nejvýrazněji vystoupil choreograf a někdejší šéf baletu Národního divadla Petr Zuska, když zveřejnil výzvu, aby se divadla 12. března, tedy na výročí vyhlášení nouzového stavu, otevřela divákům. Uvedl, že nezpochybňuje existenci koronaviru ani to, že s covidem-19 jsou lidé nemocní a umírají. Domnívá se však, že většina obyvatel by mohla žít bez opatření, která omezují mnoho aspektů života.
Ve své výzvě ale zůstal osamocen. Přesto by ji prý neodvolal. „Vždyť se ta situace všeobecně vlastně ještě vyostřila. V přímém přenosu sledujeme další kroky vedoucí k plošnému omezování práv a svobod, obcházení ústavy, ničení práce a existence statisíců lidí, úplné rezignaci na důležitost sektoru školství, vzdělání a živé kultury…, dalšímu nafukování již obřího státního dluhu,“ uvedl v polovině března.
Asociace profesionálních divadel, která sdružuje přes tři desítky scén, na Zuskovu výzvu uvedla, že to, co navrhuje, není cesta, jak pomoci k rozvolnění opatření. K výzvě se nepřipojila ani Asociace nezávislých divadel sdružující šest desítek scén s tím, že podle jejího vedení jsou určitá opatření nutná. „Naše odvětví těmi opatřeními trpí, ale ne více, než ostatní odvětví,“ dodali nezávislí divadelníci.
Divadelníci: Chceme znát, kdy hrát
Přesto zástupci divadel, podobně jako další lidé z kultury, postrádají přesnější výhled do budoucna. Rádi by věděli, s čím mohou, nebo nemohou počítat. U příležitosti Světového dne divadla, který se slaví 27. března, proto zveřejnili výzvu Chci znát, kdy hrát. Apelují na masivní testování a postupující očkování, která podle nich umožní fungování kultury.
„Divadlo a umění jsou nezbytnou součástí regenerace společnosti. Dokud nebude zdravá kultura, nebude zdravá společnost. Žádáme o vytvoření jasného plánu, který pomůže nastartovat tvůrčí dialog navracející do našich životů slova jako radost, krása, fantazie,“ uvedlo české středisko ITI. Požaduje také vytvoření plánu pro divadelní a taneční školství, aby studenti nemuseli žít v obavách o svou profesní budoucnost. „Je nejvyšší čas přemýšlet o tom, co bude za týden, za měsíc, v létě,“ stojí v prohlášení zveřejněném Mezinárodním divadelním ústavem.
Šporcl: Kultura přestala existovat
Mimo jiné kvůli chybějícímu plánu pro kulturu se na vládu obrátil v březnu i houslista Pavel Šporcl. V otevřeném dopise premiérovi označil stav kultury v Česku za katastrofální. Rok po vyhlášení prvního nouzového stavu je podle virtuose kultura na konci zájmu vlády i prezidenta.
„Kultura obecně přestala existovat. Nemám na mysli to, že se nemohou konat koncerty, divadla, jsou zavřené výstavní síně atd. Mám na mysli stav, kdy se o kultuře nemluví, nepíše, je odstavena na vedlejší, možná poslední kolej. Ani si nepamatuji, že bych viděl a slyšel ministra kultury hovořit o kultuře, o nutnosti jejího zachování, psychické a finanční podpoře umělcům, vládu o její důležitosti… O tom, že kultura schází, mluví pouze normální lidé, tedy její konzumenti, kterým se stýská po koncertech či divadelních představeních i kinech,“ vyjádřil Šporcl své obavy.
Schůzka s předsedou vlády Andrejem Babišem (ANO) nevedla ke konkrétnímu výsledku, houslista by měl ale pokračovat v jednání s ministryní financí Alenou Schillerovou a ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem (oba za ANO).
Zaorálek: Kultura nemůže být priorita
Ministr kultury Lubomír Zaorálek reagoval na Šporclovy připomínky také otevřeným dopisem. „Nejhorší, co by nás mohlo potkat, by bylo zjištění, že se kultura stala obětí epidemie a mele z posledního. To se však nestane. Mohu Vás ujistit, že s kolegy v resortu děláme vše pro to, aby nákazou napáchané škody byly co nejmenší,“ napsal v něm mimo jiné.
Zároveň je však přesvědčen, že kultura nyní na prvním místě seznamu být nemůže. „Já za ni bojuji, aby byla segmentem, kterému se pomůže, protože je zkoušena. Ale bohužel priorita jsou stále v těchto dnech lidé v nemocnicích, ti, kteří tam umírají, priorita je, že chceme co nejdříve dostat děti do škol,“ prohlásil v Událostech, komentářích.
Zaorálek: Plán bude, akce v létě snad také
Uvedl také, že plánu uvolňování restrikcí v kultuře se chce naplno věnovat až ve chvíli, kdy bude jasné, že je epidemie pod kontrolou. Za takový stav považuje dobu, kdy bude denně dva až tři tisíce pozitivních testů.
Jisté však podle Zaorálka je, že nejprve se otevřou galerie, muzea, hrady a zámky, a teprve potom přijdou na řadu divadla nebo koncerty. Rád by ale, aby v létě bylo možné pořádat akce až pro tisíc lidí, i když „s určitým režimem“.
Divadelníci nepochybují, že divadlo potřebuje diváky, a zároveň věří, že diváci také budou potřebovat divadlo. Například Petr Zuska o tom nepochybuje. „Lidé budou mít hlad po věcech tak dlouho zapovězených a zamrzlých a kultura a divadla budou jedny z nich. Držme si palce a dělejme vše proto, aby se tak stalo co nejdříve,“ domnívá se.