Americký písničkář Bob Dylan je i oceňovaným literátem, potvrzeným navíc Nobelovou cenou za literaturu. Folková legenda se v dubnu vrátí před pražské publikum, čekání na koncerty si fanoušci mohou krátit opakováním Dylanových textů. Vyšly nedávno souborně v překladu Gity Zbavitelové.
Nechtějte, abych sám sebe interpretoval. Písně Boba Dylana vyšly česky a knižně
Písňové texty Boba Dylana vyšly česky (zdroj: ČT24)
Bob Dylan vydal osmatřicet autorských alb a prodal přes sto dvacet milionů desek. Třísvazková publikace zahrnuje texty od debutu z roku 1962 po poslední nahrávku Tempest z roku 2012. Vytištěny jsou dvojjazyčně – anglicky a zrcadlově v českém překladu.
Slavný písničkář je označován za hlas svědomí či mluvčího své generace, on sám se těmto nálepkám vytrvale vysmíval.
„Společenská témata se týkala jen první éry, kdy jeho písničky někdy cíleně, někdy možná trošku mimoděk odpovídaly atmosféře ve Spojených státech a koneckonců i v jiných západních zemích. Šlo o poměrně rozsáhlou generační vzpouru. Po roce 1967, 1968 se k takovýmto věcem už téměř nevyjdařoval a spíše se zabýval tématy, která vycházela z běžných konfliktů mezi mužem a ženou, zpíval o lásce, o smrti. To vše ale pojímal jiným způsobem než kdokoliv jiný, tahal do toho úplně jiné kontexty,“ připomíná hudební publicista Ondřej Konrád.
Song and dance man
„Kdysi se označil jako song and dance man. Říká tím: Já jsem ten, kdo hraje k tanci, kdo píše písně, a co dalšího s tím uděláte, to už je na vás, nechtějte po mně, abych sám sebe interpretoval,“ dodává editor souboru Dylanových textů Petr Onufer.
Souhrnné vydání Dylanových přeložených písní pomáhá lépe proniknout do písničkářových skladeb. Některé sice už svou českou přebásněnou verzi mají – například slavnou The Times They Are a-Changin nazpívali na konci šedesátých let Golden Kids, ale text Zdeňka Rytíře je mnohem smířlivější než originál.
O odvěkých tématech, jako je vzdor, samota, smrt nebo láska, umí Bob Dylan mluvit tak, že mu rozumí každý. Nikdo o nich ale neumí mluvit jako on. To ocenila i švédská akademie, když písničkáři udělila v roce 2016 Nobelovu cenu za literaturu. Vysloužil si ji za vytváření poetických novotvarů ve velké tradici amerického písničkářství.
Literární dílo v každém případě?
Ne všichni ovšem považovali Dylana za vhodného laureáta na prestižní ocenění, výběr hudebníka jim připadal absurdní. Sám hudebník své obhajobě příliš nepomohl, když navíc ocenění převzal až s několikaměsíčním zpožděním bez přítomnosti médií.
„Mnohých lidí se Nobelova cena pro Dylana dotkla, protože ho nepovažují za literáta v pravém slova smyslu, ale já jsem měl naopak radost, že se akademici takhle rozhodli,“ přiznává Konrád. „Ohromná šíře v jeho textech a to, že pořád něco přetavuje do nových tvarů, je literární dílo v každém případě,“ nepochybuje publicista.
Zpochybnit se podle něho nedá ani Dylanovo muzikantství. „Ačkoli ho někteří ultramuzikanti, i u nás, třeba generace Radima Hladíka, hudebně dlouhá léta nebrali. Možná nemá takové vznosné harmonie jako třeba Paul Simon, ale v jeho hudbě je mnohem více přítomný rokenrol, blues, country, základní americké kořeny,“ domnívá se Konrád.
Dylan koneckonců Nobelovku přijal s dovětkem, že písňové texty jsou na rozdíl od literatury určeny ke zpívání. „Doufám, že někteří z vás budou mít možnost poslechnout si texty tak, jak jsem to zamýšlel, na koncertě nebo z desky,“ prohlásil.
České publikum mu přání vyplní v dubnu hned na třech koncertech. Na každém z nich zahraje jiný repertoár a pravděpodobně i novinky z poslední desky Triplicate, na niž nahrál coververze klasických amerických písní.