Praha - Taneční představení inspirované monumentálním spisem slavného psychoanalytika Carla Gustava Junga Červená kniha uvedla v úterý večer v divadle Ponec skupina Nanohach. Choreografii Orbis pictus (Svět v obrazech) připravili Lenka Bartůňková a Michal Záhora, kteří v ní také sami tančí. Duet je introspektivní taneční poutí, která si pohrává s obrazy kolektivního nevědomí. První repríza se koná dnes, ve středu 28. listopadu.
Tanec doplňuje surreálná hudba italského autora Carla Natoliho a světelný design Jana Komárka. Červená kniha vyšla česky před dvěma lety poté, co o ní desítky let nikdo nevěděl, sám autor se ji totiž rozhodl nikdy nevydat. Začal ji psát v roce 1913, v době, kdy procházel osobní krizí, slyšel hlasy a obával se psychické nemoci.
Potoky krve, válka, bůh i ďábel
Vznik knihy připadá na dobu první světové války a následujících společenských proměn. V jeho snech se objevovaly potoky krve, válka, bůh i ďábel. Jung se rozhodl s těmito stavy bojovat tak, že se jim oddával v aktivní imaginaci a ztvárňoval je písmem a malbami.
„Povrchnímu pozorovateli to bude připadat jako šílenství a taky by se jím stalo, kdybych nebyl schopen vstřebat tu obrovskou sílu původních zkušeností,“ napsal o knize Jung. Obrovská publikace, kterou nejde strčit do obvyklé knihovny, je čímsi mezi deníkem, rukopisným umělecko-myslitelským dílem a ilustrovaným dramatickým duševním cestopisem.
Spíše fragmenty…
Jungův přínos psychologii spočívá především ve snaze pochopit lidskou psychiku na pozadí světa snů, umění, mytologie, náboženství a filozofie. Tvůrci a protagonisté choreografie říkají, že při její tvorbě vycházeli ze svých dojmů z knihy, z konkrétních obrazů, které se v ní vyskytují. Z nich ale používají spíše fragmenty, zabývají se obsahovou stránkou obrazů, ne jejich formou. Archetypální obrazy pro ně byly inspirací pro vyjádření vlastních pocitů a náznaků odpovědí na základní otázky, které si člověk klade.
Taneční soubor Nanohach založilo v roce 2004 několik absolventů Konzervatoře Duncan centre. Jejich cílem platným dodnes bylo vytvořit platformu pro vznik tanečních a divadelních projektů na profesionální úrovni a úzce spolupracovat se zahraničními choreografy a uměleckými subjekty. Pracují také jako produkční skupina, to například v případě dnes uváděné inscenace, pro jejíž vznik Nanohach oslovili Záhoru a Bartůňkovou. Oba jsou absolventy konzervatoře Duncan centre, Bartůňková získala v roce 2008 Cenu za objev v tanci za choreografii Knihovna, Záhora od září 2009 konzervatoř vede.
