Novelista a esejista Ťia Pching-wa je v Číně vnímán jako provokativní autor. V devadesátých letech totiž napsal román, který byl kvůli pornografičnosti stažen z prodeje, vyjít mohl později až v cenzurované verzi. Příběh s názvem Padlá metropol vydává v českém překladu Denise Molčanova nakladatelství dybbuk. Bez cenzury. Ukázku z novinky zveřejňujeme v článku.
Román líčí komplikované erotické eskapády spisovatele Čuanga Motýla, který zažije slávu, moc i morální rozpad. Po zákazu se prý Padlá metropol stala nejkopírovanější knihou v čínské historii.
Explicitní erotičnost podle českého nakladatele sice rozpoutala „vášnivou kontroverzi“, má ale sloužit jako pocta mimo jiné klasickému čínskému románu Sen v červeném domě ze sklonku osmnáctého století.
Příběh přátel od kumštu, kteří řeší často absurdní situace, lze vnímat také jako satirický portrét společenské a ekonomické transformace Číny. Autor se nevyhýbá nešvarům raného kapitalismu ani nástrahám nostalgického ohlížení za tradicí.
Ukázka z knihy:
Po celé tři dny a tři noci se na Západní Sídlo snášely masy deště hustého a silného jak konopné provazy. Během tří dní vládlo naprosté temno, dokonce i v poledne. Dvorky tradičních domů i vnitrobloky činžáků se naplnily vodou, kanály přetékaly. Zato voda z vodovodu netekla vůbec, dodávka byla přerušena snad kvůli propadlé silnici za Západní branou, která narušila hlavní potrubí. Malá Liou sbírala vodu do lavorů na terase, stačilo chvíli, a umývadlo bylo plné, dovnitř ale přinesla jen půl, zbytek vychrstl při přenášení dešťovou smrští. Motýl, který toho měl tolik na práci, jenomže nemohl v takovém počasí ven, si všiml, že mu na zádech vyrašilo sedm pupínků, nic přitom necítil. Byčka hned pomyslela na otravu. Motýl nad tím mávl rukou — to bude z toho vlhka — a namazal se chladivým krémem. Byčka si dělala starost o matku, sídlo Dvojí laskavosti bylo přece jen přízemní dům. Nemohla se jí však dovolat, telefon nefungoval. Rozhodla se, že se za ní podívá, avšak Luna nechtěla svou paní do takového nečasu pustit. Nabídla se, že se tam vydá sama. A právě v tu chvíli to mocně zapraskalo v tlampačích, vrátná Wejová, kterou už několik dní nebylo vůbec slyšet, třikrát zabafala do mikrofonu: zkouška rozhlasu. „Kdo má v takové slotě čas na návštěvy?“ čílila se Byčka.
