Zlatého lva na 76. filmovém festivalu v Benátkách může získat jednadvacet snímků. Mezi nimi i Nabarvené ptáče režiséra a scenáristy Václava Marhoula. Černobílý film vycházející z románu Jerzyho Kosińského viděli v předchozích dnech festivaloví diváci, porotci i recenzenti. Podle některých z nich by případná výhra nebyla překvapením. Všechny ohlasy se také víceméně shodují, že Marhoulovo drama je působivé především ve vyobrazení krutosti, i zásluhou kameramana Vladimíra Smutného.
„Je to film velice uhrančivý. A byl jsem překvapený, že na rozdíl od Čechů, kteří knihu Kosińského znají, u zahraničních diváků tak známá není, tudíž lidé nevěděli, co čekat,“ podělil se o své dojmy umělecký ředitel karlovarského festivalu Karel Och, který si světovou premiéru českého filmu v Benátkách nenechal ujít.
Publikum tak nebylo zcela připraveno na příběh z konce druhé světové války kdesi ve východní Evropě, v níž se protlouká opuštěný devítiletý chlapec židovského původu. Místo ochrany a pochopení se ale setkává jen s násilím a krutostí. Zlo, jehož jsou lidé vůči bližním schopni, přitom sugestivně popsal jak Kosiński v původním románu, tak ho bez snahy o zjemnění znázorňuje Marhoul ve svém filmu.
Och potvrdil, že při projekci někteří diváci opustili sál během promítání, ovšem důvodem podle něho nebyla kvalita snímku. „Odcházeli, protože nesnesli některé násilné scény, rozhodně ne proto, že by se nudili,“ odmítá. Podle Marhoula se takové reakce daly čekat a chápe je jako známku, že snímek funguje, jak zamýšlel. Zdůrazněná brutalita ukazuje na to, co současnému světu chybí – Nabarvené ptáče je tak podle něj univerzálním příběhem o lásce, dobru a humanitě.
Krutost, ale krásná
Snahu o zachycení těchto protikladů vnímají i mnozí recenzenti. „Mohu bez váhání prohlásit, že se jedná o monumentální dílo, a bylo mi ctí ho zhlédnout. Mohu ale také říct, že doufám, že už mi nikdy nezkříží cestu,“ shrnul protichůdné pocity recenzent britského Guardianu Xan Brooks. Nabarvenému ptáčeti, jež popsal jako vizuálně nádherný fantazmagorický horor, udělil ve svém hodnocení pět hvězdiček z pěti. Také podle týdeníku Variety přemíru utrpení a sadismu zmírňuje krása toho, jak jsou znázorněny.
The Hollywood Reporter oceňuje, že se Marhoulovi podařilo vytvořit nemilosrdnou a krutou reflexi lidské povahy. Portál Screendaily dokonce explicitně násilné scény vedly ke srovnávání Marhoulova snímku s filmem Saló aneb 120 dnů sodomy, jenž v sedmdesátých letech šokoval zobrazením násilí.
Podle recenzenta z německého deníku Der Tagesspiegel řemeslná virtuozita, s níž český režisér zachytil všechny myslitelné formy násilí, slouží Marhoulovi jen k manipulaci s nejnižšími instinkty. Filmu, stejně jako postavám, chybí empatie, obává se.
Naopak jiný německý filmový web Filmstarts přisoudil „nejkrutějšímu snímku roku“ téměř plné hodnocení. Autor článku Christoph Petersen soudí, že čeští tvůrci inscenují hrůzy mistrovským způsobem a že film nemůže nechat nikoho chladným.
Jestli nenechá chladným ani porotce hlavní soutěže, zjistí Václav Marhoul v sobotu 7. září při vyhlašování cen. Hlavní ocenění, Zlatého lva, se zatím podařilo získat jedinému titulu od českého režiséra – v roce 1947 dramatu z dělnického prostředí Siréna od Karla Steklého. Naději měla naposledy komedie Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina v režii Jiřího Menzela.
