Svědkem atentátu na Františka Ferdinanda d'Este zůstávají dodnes vyznamenání a řády, které měl připnuty na uniformě osudového 28. června 1914. Stále jsou umazány od arcivévodovy krve. Symbolicky na den přesně o sto sedm let později byla tato kolekce převezena do Národního muzea, kde uvede do expozice Dějiny dvacátého století.
S Františkem Ferdinandem d'Este se jako s rakouským císařem příliš nepočítalo. Na trůně seděl už v době jeho narození strýc František Josef I., následnictví mělo připadnout Františkově bratranci Rudolfovi. Jenže korunní princ Rudolf (pravděpodobně) spáchal sebevraždu a po smrti císařova mladšího bratra (a Františkova otce) se následnická štafeta přesunula k Františku Ferdinandovi.
Ani jemu ale nebylo dáno na trůn usednout. I pro arcivévodu se stala osudnou kulka – vystřelil ji politický aktivista Gabrilo Princip, když následník rakousko-uherského trůnu navštívil v červnu 1914 Sarajevo. Zraněním podlehl arcivévoda i jeho choť Žofie Chotková.
V tragický moment seděl František Ferdinand v otevřeném voze v uniformě dekorované řády a vyznamenáními. Kousky kovu zůstaly němými svědky arcivévodových posledních chvil. Dnes jsou součástí sbírek Národního muzea. „Máme devět řádů a vyznamenání Františka Ferdinanda d'Este. To úžasné a autentické na nich je, že nesou stopy krve právě z atentátu v Sarajevu,“ potvrzuje historik Michal Stehlík.
- Náhrdelní insignie rytíře Řádu zlatého rouna. Řád byl založen roku 1430 burgundským vévodou Filipem Dobrým. Záhy se dědičně stal rodovým řádem Habsburků. Lze ho považovat za výjimečné vyznamenání, udělované zpravidla příslušníkům starých evropských rodů, kteří se zasloužili o habsburskou dynastii.
- Hvězda velkokříže řádu svatého Štěpána. Královský uherský řád svatého Štěpána byl nejvyšším uherským řádem a vyznamenáním udělovaným za civilní zásluhy. Založila ho roku 1764 Maria Terezie u příležitosti korunovace svého syna Josefa II. římským králem. Patronát nad ním drží svatý Štěpán, první uherský král. Řád zanikl roku 1918 s pádem Rakouska-Uherska, ale krátce (1938–1944) jej obnovil ještě maďarský regent Miklós Horthy.
- Kříž suverénního řádu Maltézských rytířů. Nošený členy I. třídy, takzvanými profesními rytíři. Jsou jimi celibátní laici, z nichž je volen velmistr, velkopřevor, převoři a komtuři, a kteří musí být šlechtického původu. Maltézský řád je jedním z velkých mezinárodních rytířských duchovních řádů, který vznikl v jedenáctém století na území křesťanského Jeruzalémského království ve Svaté zemi.
- Vojenský záslužný kříž s brilianty. Šlo o rakouské válečné vyznamenání, založené roku 1849 rakouským císařem Františkem Josefem I. Zaniklo spolu s monarchií. Kříž se uděloval důstojníkům za mimořádnou odvahu, rozhodnost a prozíravost před nepřítelem nebo v případě míru za prokázané skvělé služební úsilí.
- Vojenská záslužná medaile (Signum laudis). Další vyznamenání založené Františkem Josefem I., a to roku 1890. Medaile oceňovala vojenské zásluhy ve válce i v míru.
- Vojenský služební kříž pro důstojníky II. třídy – za 35 odsloužených let.
- Vojenská jubilejní pamětní medaile pro ozbrojenou moc. Vznikla z popudu Františka Josefa I. u příležitosti padesátého výročí jeho nástupu na trůn. Udělovala se vojenským osobám, četnictvu i civilistům.
- Pamětní medaile na mořskou plavbu z let 1892–1893. Nechal ji vytvořit přímo František Ferdinand d'Este jako upomínku pro ty, kteří se s ním účastnili cesty kolem světa.
Památka na cestu kolem světa
Řádové dekorace a vyznamenání byly pouze výběrem těch, které d'Este za svůj život obdržel. Vypovídaly o něm jako o důstojníkovi císařské armády a také následníkovi trůnu. Zajímavostí na arcivévodově hrudi je pamětní medaile, kterou nechal vytvořit on sám, přestože v rakousko-uherské monarchii bylo zřizování nových vyznamenání či pamětních odznaků tradičně výsadou panovníka. Tím se arcivévoda teprve měl stát.
Chtěl ale mít – pro sebe i ostatní, kteří ho doprovázeli – památku na vysněnou plavbu kolem světa. František Ferdinand byl zapáleným cestovatelem. Obeplout svět se mu podařilo za čtrnáct měsíců během let 1892 a 1893.
„Značnou část cesty uskutečnil prostřednictvím chráněného torpédového křižníku (Rammkreuzer) SMS Kaiserin Elisabeth, na jehož palubě vyplul ze Středozemního do Rudého moře a Suezským průplavem do jihovýchodní Asie. V této části světa navštívil Šalamounovy ostrovy, Borneo, Singapur, Hongkong a Austrálii, kde 21. května 1893 zakotvil v Sydney. Další etapa arcivévodovy cesty začala v Jokohamě, kde František Ferdinand přestoupil na civilní loď na cestu do Spojených států a odtud pokračoval zpět do Evropy,“ popisuje arcivévodovu trasu Vojenský historický ústav.
Silný osobní vztah, který měl k pamětní medaili, dokládá, že si ji připínal vedle vojenských vyznamenání a mnohem oficiálnějších pamětních odznaků. Přijel s ní i do Sarajeva.
První výstřel první světové války
Devět „sarajevských“ řádů a vyznamenání ze sbírek Národního muzea má pojistnou hodnotu pět milionů korun. Jejich historická cena se ale posuzuje podle jiných měřítek. „Jedná se o nesmírně historicky vzácný celek. Jednak konkrétní řády jsou mnohdy jedinečné, ostatně zlaté rouno je z patnáctého století, druhou záležitostí je autenticita toho okamžiku, že František Ferdinand d'Este je měl na sobě v okamžiku atentátu,“ připomíná historik Michal Stehlík.
Zmíněné řády a vyznamenání byly uloženy na zámku Konopiště i poté, co byl v roce 1921 na základě zvláštního zákona majetek po arcivévodovi a jeho ženě bez náhrady vyvlastněn. V šedesátých letech je čekalo roztavení ve Státní zkušebně pro drahé kovy, Národní muzeum je ale zachránilo jako exempláře rakousko-uherských vyznamenání. Následně se ukázalo, že jde o cenné památky jednoho zásadního okamžiku nejen pro Františka Ferdinanda d'Este, ale i pro celou Evropu.
Konopiště bylo vlivnou rezidencí, následník rakousko-uherského trůnu zde mimo jiné vedl diskuse o budoucnosti monarchie. „Pro určitou část české politiky šlo o naději pro nové uspořádání, protože rakousko-uherský dualismus nevyhovoval, o to více ho nesnášeli v Uhrách, protože v něm viděli možnost přerozdělení moci, hovořilo se dokonce o možnosti federace v rámci Rakousko-Uherska, ale tyto naděje skončily v Sarajevu,“ upřesňuje Stehlík.
Atentát se stal záminkou pro vyhlášení války Srbsku a to vedlo k rozpoutání první světové války. Konfliktu, který zničil staré mocnářství, zároveň byl jen začátkem dalších bojů a změn, které ještě měly přijít. Je příznačné, že řády a vyznamenání Františka Ferdinanda d'Este, se stopami jeho krve, otevírají novou stálou expozici věnovanou právě dějinám minulého století. Návštěvníkům ji Národní muzeum zpřístupní 23. července.
„První tak rozsáhlá a komplexní expozice věnovaná našim moderním dějinám v České republice. Na téměř dvou tisících metrech čtverečních budeme našim návštěvníkům vyprávět příběh bouřlivého dvacátého století, připomínat jeho zlomové okamžiky, ale i příběhy a životy obyčejných lidí,“ podotýká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Pohovka, na které zemřel následník trůnu
Řády a medaile z arcivévodovy uniformy nejsou zdaleka jedinou věcí, která dramatické chvíle v Sarajevu dokládá. Například v polovině devadesátých let se ve Vídni dražila pohovka, na níž také byly stále viditelné stopy krve zavražděného arcivévody. Pohovka původně stála v bytě generála Oskara Potioreka, který sloužil jako gubernér Bosny a Hercegoviny v době návštěvy Františka Františka Ferdinanda d'Este.
Nešťastnou náhodou smrti arcivévody napomohl. Neinformoval totiž řidiče o změně trasy, vůz s potentáty tedy špatně odbočil – a dostal se do rány Gavrila Principa. Potiorek nechal těžce raněného Františka Ferdinanda i jeho ženu převézt do své rezidence, aby je tam ošetřil lékař. Následník trůnu naposledy vydechl v jeho pracovně, v ložnici skonala arcivévodova žena.
