Realistická malba kostelíka na pozadí letního nebe by nebyla ničím příliš zajímavá, kdyby jako její autor nebyl uvedený A. Hitler. Tragikomickou situaci rozehrává hra Noční krajina od německého dramatika Mariuse von Mayenburga, kterou nastudovali v Národním divadle Brno. Se šibeničním humorem otevírá témata xenofobie a rasismu.
Na jevišti Národního divadla Brno řeší, co s obrazem namalovaným Hitlerem
Národní divadlo Brno uvádí v premiéře Noční krajinu (zdroj: ČT24)
Marius von Mayenburg předkládá divákům zdánlivě banální situaci. Sourozenci v podání Petry Lorenc a Tomáše Davida najdou při vyklízení domu po svém zemřelém otci obraz s možným podpisem Adolfa Hitlera. Nacistický diktátor přece maloval a toužil být akademickým výtvarníkem.
Po prvotním šoku, že by někdo z rodiny mohl mít s nacismem něco společného, nálezci velmi rychle obrátí, když zjistí, za kolik by obraz mohli prodat. Zatímco někteří pozůstalí se kvůli vidině zisku snaží zdiskreditovat zesnulé členy rodiny, jiní absurdní nápad odmítají.
Hra o „lavině hovadin“
„Autor mluví o lavině hovadin, které jsme si schopni vymýšlet a kterým dokonce jako jedinci i jako společnost dokážeme věřit, a přitom mnohdy jenom maskují naši vlastní slabost, nebo dokonce skryté zlo v nás,“ podotýká dramaturg Vít Kořínek.
Hořkou komedií o dědických sporech se německý dramatik dotkl celospolečenské viny procházející několika generacemi. Národní divadlo uvádí Noční krajinu v české premiéře, téma navenek spojené s odkazem německé minulosti je podle divadelníků blízké i temným etapám české minulosti. Vypovídá o skrytém rasismu a xenofobii.
„Ačkoli se tady mluví o docela širokých politických kontextech a o historii, přece jenom nakonec jde o jednotlivce a jeho vlastní morální hodnoty. A ve chvíli, kdy tyhle hodnoty ujasněné nemáme, tak stačí jenom malé uhnutí nebo uklouznutí, a může to vést k docela velké tragédii,“ míní režisérka Aminata Keita.
Divadlo, které pojmenovává problém
Aktuální vyznění inscenaci ještě dodal konflikt, který se rozhořel na Blízkém východě. Není to poprvé, kdy se uvedení nové inscenace v Redutě tematicky protíná s aktuálním děním. Při zkoušení Čapkovy Matky zaútočilo Rusko otevřeně na Ukrajinu a letošní premiéra Feministy od Marka Šindelky se potkala s aférami zneužívání moci vysokoškolskými pedagogy.
„Přesně tohle by divadlo mělo umět: ve správný čas vyslovit nevyslovitelné, pojmenovat palčivý problém nebo vyjádřit soucit. To, co se děje v Izraeli a Palestině, je alarmující, stejně jako na Ukrajině, v Rusku nebo Bělorusku a výčet by mohl pokračovat. Možnost vyjádřit se zpříma k aktuální situaci je naplňující, protože s diváky vzniká skutečný dialog o věcech, které jsou důležité a pro zdravou společnost naprosto klíčové,“ doplnila Keita.
Do tuzemských divadel je možné zajít i na další hry od Mariuse von Mayenburga. Například na dvě, jejichž hrdiny vystavil autor absurdním situacím na téma identity. V inscenaci Perplex, které má na repertoáru Jihočeské divadlo, se manželé po dovolené vrátí do svého bytu, jenže ten mezitím obsadil někdo jiný. Hrdina Ošklivce v pražském Činoherním klubu se dozví, jak je neatraktivní, až když šéf místo něho vyšle na vědeckou konferenci jiného kolegu, protože ten působí reprezentativněji.