Berlín - Ojedinělou výstavu věnovanou nacistickým plánům na přebudování Berlína v "metropoli světa" Germanii mají nyní možnost zhlédnout Berlíňané i návštěvníci německé metropole. Jádrem expozice v sousedství Památníku zavražděným Židům Evropy je model takzvané severojižní osy podle návrhu Alberta Speera, dvorního architekta nacistického vůdce Adolfa Hitlera, jenž se sám k architektuře rád vyjadřoval.
Výstavu s názvem Mýtus Germania viděly od sobotního otevření stovky lidí a další desetitisíce budou mít možnost expozici navštívit až do konce tohoto roku. „Běžní lidé tak mají vůbec poprvé možnost se v této formě seznámit s projektem Germanie,“ řekl šéf pořádajícího sdružení Berliner Unterwelten (Berlínská podsvětí) Stefan Gier.
Tématu Germanie se zatím nevěnovala prakticky žádná k tomu předurčená instituce, a tak nynější výstava vyvolává mimořádný zájem laické a odborné veřejnosti o Germanii.
Kouzlo výstavy spočívá mimo jiné v možnosti přímého srovnání plánovaných staveb se skutečnými architektonickými díly, jejichž zmenšeniny jsou rovněž součástí modelu. Celá ústřední osa Germanie je vměstnána do modelu o rozměrech 10,4 krát dva metry.
Megalomanský projekt Germanie je představen v neokázalém provizorním objektu Pavillon, který měl sloužit turistům, ale protože se nenašli vhodní nájemníci, bude stržen ihned po ukončení výstavy, řekl Gier, jehož sdružení pořádá turistické prohlídky podzemím a atomovými kryty Berlína, ale také divadelní představení na témata z dějin 20. století.
Germanii měla vévodit 290 metrů vysoká Velká dvorana s gigantickou kopulí, pod níž se mělo vměstnat 180 000 diváků či posluchačů. Díky modelu si člověk dokáže učinit představu, jak opovážlivých proporcí by dosáhla stavba, která měla být šestkrát mohutnější než Svatopetrský chrám ve Vatikánu. Vrchol bezkonkurenčně největší kopule světa by dosahoval zhruba stejné výšky jako koule berlínské televizní věže. Budova Říšského sněmu vedle brutálního dómu získává rozměry zahradního zámečku a Braniborská brána působí jako vydrolený patník. Budova by stála v ohbí řeky Sprévy, zhruba naproti dnešnímu hlavnímu nádraží.
Hitlerův dvorní architekt počítal s vybudováním centrální městské osy, již by kromě vládních budov včetně říšského kancléřství lemovaly desítky ministerstev, dvě opery, divadlo, filharmonie, veřejné lázně a několik kin. Kromě gigantické síně by byl nejviditelnějším monumentem mohutný Vítězný oblouk.
Oba konce by tvořila vlaková nádraží, Jižní nádraží nedaleko letiště Tempelhof a Severní nádraží ve čtvrti Wedding, takže celá osa by poblíž Braniborské brány protínala přirozenou východní osu tvořenou ulicemi Pod lipami a navazující Charlottenburger Chaussee (dnes třída 17. června), která byla rozšířena pro účel oficiálních ceremonií a vojenských přehlídek. Doprava měla být svedena na podzemní dálnici.
To vše lze vidět jako na dlani nejen díky maketě, jejíž části byly použity ve filmu Pád Třetí říše (2004) a třídílném televizním dokumentárním dramatu Speer und Er (Speer a On) z roku 2005.
Poučení o širších aspektech Speerových a Hitlerových megaprojektů získá návštěvník z doprovodných textů na nástěnných tabulích, map i leteckých snímků. Dočte se základní údaje o Speerově kariéře, o započatých a nedokončených projektech, jako byla výstavba metra podél plánované osy, o zneužívání nuceně nasazených k výstavbě města i o tom, že plánům mělo ustoupit na 80 000 bytů a sedm hřbitovů a že kvůli předpokládané výstavbě byl o několik set metrů přemístěn známý Sloup vítězství, který původně stával před Říšským sněmem. Z několika vystavených původních předmětů je patrně nejzajímavější pouliční lampa podle Speerova návrhu.
Projekt Germanie se kvůli válce prakticky ani nezačal uskutečňovat, ačkoli na něj Hitler nechal vyčlenit nemalé prostředky, díky nimž měl Berlín reprezentativní charakter. Od roku 1934 mělo být na přestavbu každoročně poskytnuto 60 milionů říšských marek (v přepočtu přes 18 miliard dnešních korun). Iniciativa na přestavbu města ovšem vzešla od jeho primátora Heinricha Sahma a nacistického funkcionáře Julia Lipperta.
Podle expertů se projekt nijak zásadně nelišil od „osových“ koncepcí jiných evropských metropolí, ale byl giganticky předimenzovaný. Většina historických objektů a velké části berlínského vnitřního města ovšem měly zůstat nedotčeny. Například při realizaci některých plánů moderních architektů Hanse Scharouna nebo Le Corbusiera by prý měly demoliční čety s historickými budovami mnohem víc práce.
K nejznámějším a nejmohutnějším stavbám, které v Berlíně z doby nacismu přetrvaly, patří letiště Tempelhof, budova Göringova ministerstva říšského letectva, v němž dnes sídlí spolkové ministerstvo financí, a olympijský stadion.
Sám Hitler přitom Berlín a jeho velkoměstskou atmosféru náchylnou k liberalismu příliš nemiloval, na druhou stranu jej fascinovalo fungování městského organismu. Jeho vztah k městu asi nejlépe vystihuje německé slovo Hassliebe (nenávistná láska). Ještě v první polovině druhé světové války Hitler plánoval, že se na důchod uchýlí do svého oblíbeného Lince.
