Nové filmové adaptace se dočká jedno z významných děl anglické literatury. Dramatický příběh románu Na větrné hůrce na plátně prožijí Margot Robbieová a Jacob Elordi, nedávná filmová Barbie a filmový Elvis Presley. Jejich obsazení do adaptace románu Emily Brontëové ale nebylo přijato vůbec s nadšením od diváků ani od filmových publicistů.
Moc hezcí. Robbieová a Elordi dráždí v adaptaci románu Na větrné hůrce
„Četl vůbec někdo tu knihu?“ okomentovala výběr herců pro novou adaptaci románu Na větrné hůrce filmová kritička Clarisse Loughreyová z listu The Independent a podle ohlasu na sociálních sítích i jejích kolegů mluvila mnohým z duše.
Láska a pomsta
Na větrné hůrce (překládané také jako Bouřlivé výšiny či Vichrné návrší) je jediným románem Emily Brontëové, vydala ho rok před svou smrtí (1848), doceněn byl až později. Dnes náleží k zásadním dílům nejen anglické literatury.
Yorkshirská vřesoviště zasahují nejen poryvy větrů, ale i rozporuplných citů, autorka totiž téměř žádné postavě nedopřála štěstí. Vztahy komplikované láskou, nedorozuměním a vzájemným trápením začínají u Kateřiny z usedlosti Větrná hůrka a Heathcliffa, nalezence, jehož Kateřinin otec jednou přivede domů, aby ho vychoval spolu se svými dětmi. Zrada, kterou Heathcliff pocítí, když si Kateřina vybere jiného, se – násobená ústrky a ponížením z dětství – přetaví do pomsty zasahující i následující generaci.
Emily Brontëová román Na větrné hůrce publikovala pod mužským pseudonymem Ellis Bell. Vedly ji k tomu obavy z předsudků ohledně žen-spisovatelek. Vyprávění o velké lásce a nenávisti bylo přijato s rozpaky, ba pohoršením. Mimo jiné proto, že vypravěčkou událostí je služebná a hlavní hrdinka je v mnohém samostatnější a divočejší než její manžel a než by se na spořádanou dívku bývalo bylo slušelo.
Smartphone face
Na větrné hůrce bouří i o téměř sto osmdesát let později, a to kvůli obsazení nové filmové adaptace. Kritiky i diváky dráždí hned několik okolností. Jako citlivé místo se ukázal vzhled vybraných herců, aniž by ovšem bylo známo, jakou proměnou případně projdou v rukách filmových maskérů.
Objevují se obavy, jestli Margot Robbieová a Jacob Elordi nejsou až příliš atraktivní. Tomuto jejich vnímání jistě nepomáhají jejich nedávné role. Robbieovou loni nešlo přehlédnout jako Barbie v komerčně nejúspěšnějším titulu roku. Elordi se na plátně stal Elvisem Presleym ve snímku Priscilla soustředěném na osudovou ženu rokenrolového krále.
Z filmu Barbie
BBC podotýká, že oba herci mají ke své smůle takzvaný smartphone face. Tedy vzhled, který nemůže v dobovém dramatu působit věrohodně. Dokonalý chrup a postava vyrýsovaná v posilovně by na vřesoviště konce osmnáctého století příliš nezapadly.
Sluší se podotknout, že Margot Robbieová hrála stárnoucí Alžbětu I. v životopisném snímku Marie, královna skotská, a minimálně dost přesvědčivě pro britské filmové ceny BAFTA, na něž byla nominována. Maskéři se jí ovšem snažili „zošklivět“.
Co čekat od režie
Tak jako tak, pohlední herci v hlavních rolích vedou k dohadům, jestli jejich výběr nenaznačuje v případě Bouřlivých výšin příliš uhlazené hollywoodské pojetí historického příběhu o rozháraných emocích. Do zfilmování románu z období romantismu se pustila Britka Emerald Fennellová. Herečka, která se našla i v režii a psaní scénářů. Na větrné hůrce bude jejím třetím snímkem.
Na plac přichází oceněná Oscarem za scénář k thrilleru Nadějná mladá žena, v němž se hlavní hrdinka mstí za trauma. A bez pozornosti nezůstal ani pozdější Saltburn z prostředí jedné výstřední aristokratické rodiny (kde Elordi hrál a Robbieová byla producentkou). Oba režisérko-scenáristické počiny Fennellové – a k nim ještě připočtený seriál Na mušce, na němž se rovněž podílela – naznačují, že emoce a násilí zpracovává stylizací. Těžko ovšem říct, jestli je to pro adaptaci literární klasiky uklidňující postřeh.
Neupokojilo to například kritičku z magazínu Collider Maggie Boccellaovou, podle níž Fennellovou téma románu vůbec nezajímá. „Chce jen natočit drama o utrápených milencích s názvem, který přitáhne lidi do kina. Jako by už z jejích dvou posledních filmů nebyla tato povrchnost zřejmá,“ napsala na síti X.
Problém s původem Heathcliffa
Hlavní háček se zatrhává o představitele Heathcliffa. V románu je vylíčen jako sirota tmavé pleti (možná romského původu), což má zdůraznit jeho odlišnost. Jacob Elordi je Australan po rodičích španělského původu. Předloze věrnější v tomto byla adaptace z roku 2011, kdy rozpolceného hrdinu ztvárnil Brit tmavé pleti James Howson (a podle všeho šlo o jedinou jeho velkou filmovou roli).
Ovšem Elordi by mohl být taky vzat na milost díky poznámce Heathcliffova souseda, který chlapce, o jehož původu nic nezní známo, popíše jako někoho, kdo by mohl být „americký či španělský vyvrženec“. Jiná poznámka zmiňuje – ač v nadsázce – sirotkovy možné asijské kořeny: možná tvůj otec byl čínský císař a matka indická královna.
Emerald Fennellová (vpravo) při setkání s vévodkyní Camillou (2022)
Je třicet let moc, nebo málo?
A pak je tu otázka přiměřeného věku obou herců. Kateřina i Heathcliff jsou v době seznámení prakticky ještě děti, nicméně příběh – a tím pádem i film – musí obsáhnout několik let jejich života. Byť minimálně v případě Kateřiny, která poměrně brzy zemře, by čtyřiatřicetiletá Margot Robbieová mohla být její o dost starší sestra. Elordimu je nyní dvacet sedm, a ten by naopak do čtyřicátníka Heatcliffa potřeboval zestárnout. Natáčet mají začít příští rok. Snad dost času, jak by někteří jízlivě poznamenali, aby si tito australští herci osvojili yorkshirský přízvuk.
Ovšem pro filmaře je věk opravdu jen číslo, tím spíš, že film je iluzí. BBC například připomíná, že v historickém dramatu Alexandr Veliký dělil představitele starověkého dobyvatele a jeho matky, tedy Colina Farrella a Angelinu Jolieovou, pouhý rok věkového rozdílu.
A pokud jde přímo o filmové adaptace Bouřlivých výšin, tak ke třicátníkům se počítal Laurence Olivier, který se filmovým Heatcliffem stal v roce 1939, nebo Ralph Fiennes ze snímku natočeného začátkem šedesátých let. Představitelce Kateřiny z druhého zmíněného snímku Juliette Binocheové (nota bene Francouzce) bylo rovněž ke třicítce.
Do zfilmování Bouřlivých výšin se pustil také Luis Buñuel v roce 1954. Z yorkshirských vřesovišť konce osmnáctého století ale celý děj přenesl do Mexika o století později a i casting byl mexický.