Jméno Jana Kaplického má česká veřejnost spojené především s nerealizovaným návrhem budovy Národní knihovny. Nová monografie ale naopak vypráví příběh jeho úspěchu. Dlouholetý přítel Ivan Margolius připomíná Kaplického jako světově uznávaného vizionáře, jehož stavby nejenže nezůstaly pouze na papíře, ale inspirovaly i další architekty.
Československý emigrant si svými návrhy, které se mohly zdát nepostavitelné, zajistil místo mezi britskou architektonickou elitou. Mluví o něm třeba Zaha Hadid, příležitost mu po příchodu do Velké Británie dal Norman Foster. Přesvědčilo ho Kaplického portfolio. „Byla v něm velice jednoduchá, skvostná rampa, kterou v Praze postavil pro svého souseda,“ upřesnil Foster, co ho zaujalo. Tím sousedem byl scenárista Jaroslav Dietl.
V Česku nicméně Kaplický zanechal jen malou stopu. V roce 1967 stihl ještě také pro malíře Františka Dvořáka navrhnout nepatrný domek s ateliérem. Tvorbu Kaplického v Británii lze ale přehlédnout těžko.
Futuristické tvary
Mezi jeho nejvýznamnější stavby patří obchodní dům Selfridges. Autor monografie vyzdvihuje mediální centrum na kriketovém hřišti v Londýně. Připodobňuje ho ke kameře, která sleduje hru. Futuristické tvary nacházel Kaplický ve science fiction a později především v přírodě. „Mušle, houby i různé rostliny ho inspirovaly k tvoření nových forem,“ potvrzuje Margolius.
Futuristicky působila i takzvaná chobotnice, která měla na pražské Letné sloužit potřebám Národní knihovny. Autor monografie zdůrazňuje, že tento projekt stojí sice ve finále Kaplického života, v tom tvůrčím je ale pouze jednou z mnoha kapitol podstatně pestřejšího příběhu.
Kniha Jan Kaplický: Pro budoucnost a pro krásu není jen oslavou. Margolius popisuje Kaplického i jako komplikovanou osobnost, která ráda přijímala obdiv a těžko snášela kritiku.
