Praha – Zatímco v divadle hrál řadu velkých rolí, ve filmu vytvořil herec a malíř Jiří Lír na 180 postav vedlejších. Přesto dokázal ty desítky číšníků, komorníků či úředníků ztvárnit tak osobitě, že se nesmazatelně zapsaly do historie české kinematografie. Snad každý si vybaví jeho stoicky klidného vrchního pronášejícího osudovou větu „Což takhle dát si špenát?“ či hypochondrického výčepního Rambouska z Menzelovy komedie Vesničko má středisková. Dobrá značka české komedie a legendární herec zemřel 20. sprna 1995 v Praze.
Doktor Skružný tehdy na smrt nemocného výčepního poslal do krematoria v Pelhřimově, “ať ví, do čeho jde". A právě zde se Jiří Lír 19. června 1923 narodil. Již na zdejším reálném gymnáziu maloval kulisy a hrál v divadelním kroužku, ve škole se také setkal se svými budoucími kolegy, bratry Lubomírem a Oldřichem Lipskými. Když úspěšně složil přijímací zkoušky na konzervatoř, zasáhla do jeho kariéry válka. Během války nemohl studovat vysokou školu, a tak bez teoretické průpravy začal své putování po českých divadlech.
Nejdříve začal ve spolku Urania, kde také působili Miloš Nesvadba či Rudolf Deyl, později se potloukal po venkovských štacích s Marečkovou společností, v níž hostovali i Karel Höger a Marie Rosůlková. V roce 1944 ale Němci všechna divadla zavřeli a herce čekalo totální nasazení. Jiří skončil u Ringhoffera (pozdější Motorlet), kde vyráběl lokomotivy. Ve volném čase hrál s Josefem Hlinomazem pimprlové divadlo.
Těsně po válce založili bratři Lipští Divadlo satiry, které si brzy získalo respekt a pověst moderní, mladé scény. Kromě spolužáků z Pelhřimova se v něm usadili i Stella Zázvorková, Vlastimil Brodský, Karel Effa, Miroslav Horníček a Miloš Kopecký. Bohužel nastupující režim se slova satira bál, tak nechal nadějné divadlo zavřít. Později vystřídal celou řadu divadelních souborů, mimo jiné Realistické divadlo v Praze, scény v Českých Budějovicích a Pardubicích, působil i v pražském Rokoku, Divadle Na zábradlí či v Činoherním klubu.
Ve vedlejší roli Jiří Lír
U filmu začínal v 50. letech a brzy se stal stabilním kádrem situačních a bláznivých komedií režisérů Václava Vorlíčka, Oldřicha Lipského, Zdeňka Podskalského či Petra Scholhoffa. Navzdory malému rozsahu rolí se Jiří Lír vryl divákům pevně do povědomí jejich precizním ztvárněním a z některých postav tak udělal větší, než se mohly zdát na stránkách scénáře. Velice často hrál číšníky, prodavače nebo komorníky. Svůj suchý anglický humor tak mohl uplatnit například ve filmech Pane, vy jste vdova, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Zabil jsem Einsteina, pánové, Dívka na koštěti, Já to tedy beru, šéfe! nebo právě legendární Vesničko má středisková.
Televizním divákům byl známý nejen z inscenací, ale také ze scének v Televarieté i jiných zábavných pořadů let sedmdesátých a osmdesátých. Jeho poslední role byla příznačně bezejmenná - v německém dramatu z roku 1993 Kašpar Hauser. S humorem jemu vlastním nazval také svou knihu vzpomínek, jmenovala se Ve vedlejší roli Jiří Lír.
