Za poslední čtyři roky na Novou scénu zavítalo mnoho význačných světových umělců a souborů. Jen namátkou – hostoval zde například proslulý Cullberg Ballet nebo třeba Crystal Pite a její Kidd Pivot Frankfurt. Blíží se konec roku a celý stagionový koncept tak, jak ho za posledních několik let známe, skončí. Těsně předtím, než přejde Nová scéna formálně pod správu činohry Národního divadla, přijel do Prahy na jediné představení soubor Polského tanečního divadla s inscenací Minus 2 izraelského choreografa Ohada Naharina. A pro české publikum to byl zážitek. Už jen proto, že tvorbu tohoto světově proslulého autora nemáme u nás možnost vídat moc často.
Práce choreografa, který stojí už od roku 1990 v čele Batsheva Dance Company z Tel Avivu, mají ve svém repertoáru přední soubory po celém světě. Naharin často používá eklektický způsob tvorby a vymýšlí nové kombinace. Jak sám o své inscenaci řekl: „Beru rád kousky, nebo dokonce celé části již existujícího díla, které předělávám do nového tvaru, a vždy se tak o své práci naučím něco nového. Stejně tak tomu bylo v choreografii Minus 2, která je složena z mnoha fragmentárních příběhů. V momentě, kdy jsem je všechny poskládal dohromady, vznikl soběstačný, soudržný tvar.“
Stejně tak jako skládanka pohybových kreací, i kompilace hudby je velmi rozmanitá – v inscenaci najdete široký záběr od tradiční izraelské hudby přes latinskoamerické rytmy až po techno.
Večer začal jedním z nejznámějších Naharinových děl na židovskou píseň Echad Mi Yodea. Tanečníci sedí na židlích rozestavěných do půlkruhu v tmavých oblecích a bílých košilích, ve vlnách se periodicky jeden po druhém zvedají, ten poslední se vrhá opakovaně na podlahu. V repeticích zpívají silný hlavní motiv písně a postupně ze sebe strhávají oblečení. Působivá choreografie je plná dynamiky a frenetických pohybů.
Celým představením pak proudí energie a prolínají se jím nepředvídatelné zvraty. Pasáže oscilují ve škále od jemných přes zemité až po ty výbušné a expresivní. Naharin pracuje naprosto specificky, vyvinul unikátní pohybový jazyk, který nazval Gaga. Bourá tak staré zvyky, nutí tanečníky k tomu, aby pracovali novým způsobem. Jeho instinktivní hra s tělem, flexibilní, uvolněné pohyby končetin a páteře jsou oslavou všech elementů těla. Jsou ukázkou možností lidské fyzikality a způsobů jejího vnímání. V jedné části do dění na scéně zapojuje i vybrané diváky z hlediště, čímž se úplně ztrácí jakákoliv bariéra mezi performery a obecenstvem. A každé představení je také proto úplně jiné.
Program trvá o něco déle než hodinu a nedovolí prakticky nikomu ani vydechnout. Pro interprety je tak velmi fyzicky vyčerpávající. A i když provedení členů Polského tanečního divadla z Poznaně nebylo až tak bravurní, jako třeba podání Batsheva Dance Company nebo jiných zahraničních souborů, obstáli každopádně se ctí. Jen víc takových hostování.
