Pardubice - Východočeské divadlo v Pardubicích dnes uvede premiéru dramatizace románu Klause Manna Mefisto. Hlavní roli svěřilo Ladislavu Špinerovi, který nedávno získal cenu Thálie pro mladého činoherce do 33 let. K práci na inscenaci přizvalo divadlo Ladislava Stýbla, spoluautora dramatizace Divadla Pod Palmovkou, řekl dramaturg pardubické scény Tomáš Syrovátka. Román Klause Manna sleduje příběh herce v době nastupující nacistické diktatury, který se ve své touze po velkých rolích postupně zaprodá i moci. Divadelník ztělesňující Mefista, jemuž leží u nohou divadelní i filmový Berlín, se jím nakonec trochu stává, zároveň totiž zrazuje své někdejší ideály a životní lásky.
„Tématem inscenace je nenápadnost zla, kterému lze podlehnout,“ charakterizoval hru Syrovátka. Podle něj lze najít mnohé paralely i se současným politickým vývojem v naší zemi. Román Mefisto vyšel poprvé v roce 1936. Proslavilo ho v 80. letech minulého století filmové zpracování maďarského režiséra Istvána Szabó s Rakušanem Klausem Mariou Brandauerem v hlavní roli, snímek získal i Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
Podle tvůrců ale pardubická inscenace s filmovou podobou nemá příliš společného, i když vychází ze stejné divadelní předlohy francouzské divadelnice Ariane Mnouchkine. „Film jsem zatím neviděl, nechám to až po premiéře,“ řekl představitel hlavní role Špiner. Hru nastudoval hostující režisér Petr Kracík. Kromě Špinera v ní vystoupí většina hereckého souboru. Tvůrcem scény je Jaroslav Milfajt, kostýmů Tomáš Kypta.
Faustovský příběh pro moderní dobu
Lidstvo přestalo věřit, že za vším zlem stojí ďábel. Skutečnost je mnohem horší: ďábel je v nás. Kde se v člověku rodí zlo? Dramatizace románu Klause Manna hledá odpověď v příběhu herce, který se ve své touze po velkých rolích postupně zaprodá i nacistické moci. Divadelník, jenž na jevišti ztělesňuje Mefista, se nakonec sám stává tak trochu Mefistem. Svůdným, uhrančivým miláčkem, jemuž divadelní i filmový Berlín leží u nohou, ale také zrádcem svých někdejších ideálů a životních lásek. Největší dramata se podle Klause Manna neodehrávají mezi nebem a zemí, boj o peklo a ráj, který je s to otřást světem, svádíme ve svém nejhlubším nitru.
