Národní divadlo moravskoslezské přeneslo na jeviště pohádkový příběh O líné babičce ze stejnojmenné knihy Aleny Kastnerové. Inscenace vypráví o seniorce, která se místo hlídání vnoučat pouští do mnohdy adrenalinových dobrodružství. Kulisy pro ně se musely vměstnat do komorního prostoru Divadla 12, kde se představení hraje.
Líná babička slézá v ostravském divadle i osmitisícovku
Hlavní hrdinka odmítne být po nástupu do penze hlídací babičkou, naopak se rozhodne užívat si života naplno. Na jejím „bucket listu“ je třeba výlez na osmitisícovku. Divadelníci tak museli přemýšlet, jak dostat velehory na komorní scénu. „Chvíli nám ten malý prostor kladl překážky, protože nacpat do něj všechno, bylo trochu ořech,“ připouští režisér Tomáš Jirman.
Scénograf Marek Zákostelecký využil různé animační principy. Představivosti diváků pomáhá videoprojekce a loutky. Díky nim babička třeba také řídí nejrychlejší auto na světě nebo se v balonu vznese nad Ostravou. Důležitou roli hraje také hudba. „Je to příběh pro děti i pro dospělé, je v něm všechno,“ podotýká představitelka babičky Anna Cónová.
Pro děti od šesti do sto šesti let
Tvůrci hru O líné babičce inzerují jako představení pro „děti od šesti do sto šesti let“. Dramaturgyni Danielu Jirmanovou předloha zaujala svým vtipem a zároveň hloubkou, s níž rozebírá témata, která je podle dramaturgyně vhodné otevřít i s dětmi.
„Chtěla jsem, aby to byl večerníček, něco jako Mach a Šebestová. Úplně jsem slyšela pana Nárožného, jak přesně ty věty říká,“ uvedla ke vzniku příběhu jeho autorka Alena Kastnerová. „Možná jsem si udělala plán na důchod, že taková babička bych chtěla být,“ dodává. Děti mohou dobrodružství v divadle prožít nejen jako diváci, v programu najdou navíc řadu kreativních úkolů ke splnění.
O líné babičce vypráví už deset let také pražské Divadlo v Dlouhé. Tamní adaptace se brzy dočká dvousté reprízy.