Tragický příběh válečného hrdiny a politického vězně Pravomila Raichla je pro tvůrce přitažlivý. Inspiroval Českým lvem oceněný film Staříci a také román Petra Stančíka. Podle jeho knihy Pravomil aneb Ohlušující promlčení vznikla hra pro pražské Divadlo v Dlouhé. Dramatizace – spolu s Pavlem Baďurou – a režie se ujal Tomáš Dianiška, který s nadhledem, a přitom bez zlehčování pro jeviště zpracoval už například atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, dobu padesátých let či příběh zpěvačky Věry Špinarové.
Pravomil Raichl se v sedmnácti letech přihlásil do československé armády, po německé okupaci se snažil dostat k československým jednotkám v zahraničí, ale skončil v sibiřském gulagu. Až v roce 1941 se mohl stát členem vznikající československé jednotky v Sovětském svazu. Byl několikrát raněn a vyznamenán třemi Československými válečnými kříži a medailí Za chrabrost.
„Jako lidé jsme všichni schopni všeho, jen je důležité, k čemu se rozhodneme,“ podotýká Jan Sklenář, představitel prokurátora vykonstruovaných procesů Karla Vaše. Pomsta soudci, jenž podle něj unikl později zasloužené spravedlnosti, se Raichlovi (v Dlouhé ztvárněném Pavlem Neškudlou) stala osudnou.
V roce 1947 se stal obětí provokační akce nastupující StB a byl odsouzen k trestu smrti, který byl posléze změněn na doživotí. Po pěti letech se mu podařilo z vězení utéct, po týdnech skrývání se dostal do západního Německa a následně do Spojených států.
Stančík: Hrdina zemřel, padouch zůstal žít
„Skutečný Pravomil Raichl mě nezajímá proto, že se rozhodl vzít spravedlnost do vlastních rukou, takových historek je spousta. Uchvátil mě jako člověk, jemuž Pánbůh nebo Osud zabránil vykonat spravedlivou pomstu tím, že zabil hrdinu a padoucha nechal žít. Tím se otvírá spousta zajímavých otázek o dobru a zlu, vině a trestu. Navíc skrze Pravomilův život můžete odvyprávět celé dvacáté století, se vší tou nádherou i hnusem, které vyplodilo,“ uvedl autor předlohy Stančík.
Pravomil Raichl zemřel za dramatických okolností 25. února 2002, kdy chtěl zastřelit Karla Vaše. Ten měl na svědomí řadu politických procesů a justičních vražd, mimo jiné zmanipulovaný soud s generálem Heliodorem Píkou. Za tuto justiční vraždu byl po sametové revoluci žalován, v roce 2002 bylo ale trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení. Karel Vaš zemřel o deset let později.
Hrdinství jako béčkový žánr
Stančíkův román je rozkošatěn do desítek prostředí a dvou stovek postav, což při dramatizaci pro divadlo nebylo možné dodržet. „Z příběhu jsem si vzal hlavně ty postavy, které jsou dobře napsané, ale je to naše vlastní dramatizace příběhu s přihlédnutím k románu,“ upřesnil Dianiška.
Dramatik a režisér, jehož jméno figuruje mezi nominacemi i vítězi Cen divadelní kritiky, přivádí na jeviště často příběhy s tématy hrdinství, a to s použitím komedie a míchání žánrů. Ať už to bylo akční béčko 294 statečných vztahujících se k atentátu na Heydricha, nebo třeba zombie groteska Mlčení bobříků o pronásledování skautů v padesátých letech.
Divákům převyprávěl také příběh Věry Špinarové, která svůj talent musela konfrontovat s normalizací, nebo atletky Zdeny Koubkové (později atleta Zdeňka Koubka), která se musela srovnat s vrozenou vývojovou vadou.
Raichlův příběh před čtyřmi lety připomněl hraný film Staříci v režii Martina Duška a Ondřeje Provazníka. Jako válečný veterán a bývalý politický vězeň, který se vrací z emigrace kvůli pomstě, se představil Jiří Schmitzer, jeho „komplicem“ se stal Ladislav Mrkvička. Oba za své herecké výkony obdrželi Českého lva.
