Les Ballets Bubeníček - bez nadsázky událost taneční sezony

• Johana Mücková

13. 1. 201413. 1. 2014‌‌|Zdroj: ČT24

obrázek

Zdroj: ČT24

Dlouhé roky museli čeští diváci na podobný zážitek čekat. Ale protože trpělivost růže přináší a i zázraky se občas dějí, neuvěřitelné se v tomhle případě stalo skutkem. Bratři Jiří a Otto Bubeníčkovi, první sólisté drážďanské Semperovy opery a Hamburského baletu, přijeli po pěti letech hostovat do Národního divadla. Tanec té nejlepší světové úrovně ovládl po dva lednové večery zlatou kapličku. Už dlouho dopředu do posledního místa vyprodanou.

6 minut

Bratři Bubeníčkovi: Před českým publikem se cítíme vítáni

Zdroj: ČT24

Komponovaný večer souboru s názvem Les Ballets Bubeníček jasně odkazuje na slavnou skupinu Les Ballets Russes legendárního impresária Ďagileva z počátku dvacátého století. A nebudu přehánět, když si troufnu tvrdit, že Bubeníčkovi, všestranní umělci obdaření přímo renesančními talenty, už dnes sami do jisté míry legendami jsou.

Ke spolupráci si bratři přizvali čtrnáct zvučných jmen z řad svých kolegů a přátel, předních sólistů evropských scén z Drážďan, Berlína nebo Stockholmu. I proces zkoušek tak musel být velkým oříškem, ať už co se časové náročnosti, organizace, či logistiky týče. A vyplatilo se, protože projekt to byl opravdu mimořádný.

Dramaturgie večera sestávala ze čtyř částí a ve svém autorském představení se Bubeníčkovi prezentovali nejen coby interpreti, ale převedli i svá další nadání. Jiří je choreografem, Otto hudebním skladatelem a jevištním výtvarníkem. Oba tak po všech stránkách potvrdili jedinečné kvality svého širokého uměleckého záběru.

Program představení byl složen výhradně z choreografií Jiřího Bubeníčka, který v něm ukázal celé spektrum žánrového rozpětí, hloubku svých tvůrčích výpovědí i originální rukopis. Ať už to byla první dvě nedějová díla - hravá a radostná, emočně silná choreografie Le Souffle de l'Esprit, inspirovaná obrazy a kresbami Leonarda da Vinciho, která večer otevřela, nebo elegantní sóla a partneřina na klavírní skladbu Otty Bubeníčka Toccata. Její tóny se do hlediště sypaly jako energií nabité třpytivé korálky, jdoucí ruku v ruce s neoklasickými krokovými vazbami, dokonalými do sebemenšího detailu.

Velmi odlišným dílem pak byl dějový balet Faun, který rozjímá o temných stránkách lidské duše, v níž se ukrývají tužby, smyslná láska, hřích, svody, zvrhlost, zde vše obnažené až na dřeň. A konečně závěrečný Obraz Doriana Graye na motivy slavného příběhu Oscara Wilda, který zrcadlí boj lidského svědomí a nesmrtelný svár mezi dobrem a zlem, byl sugestivním tanečním i hereckým koncertem dvojčat.

Večer naplnil, ba překonal všechna má očekávání. Tohle byla zkrátka událost sezony. Jsem si jistá, že ve všech, kteří měli to štěstí a byli jejím svědkem, bude ještě dlouho doznívat. A jen tak něco ji nepředčí!