Autobusové zastávky vypadají různě, jejich účel je ale stejný: chránit cestující před nepříznivým počasím. Fotografa Jana Vrabce ale zajímá právě jejich rozmanitost. Budky, přístřešky a domky různých velikostí, barev i materiálů dokumentuje po celé republice, snímky nedávno vydal také knižně.
Autobusové zastávky fotí Jan Vrabec se svým jedenáctiletým synem sedm let. Původně nechtěl vydávat knihu, jen uchovat vzpomínku na více či méně zpustošené přístřešky a stavby. „Určitě to má nějaký sociologický přesah, který nejsem schopen fundovaně pojmenovat, ale doufám, že se v budoucnu někdo najde,“ podotýká ke svému zájmu.
Plechovky, křapky, skleněnky
Zastávky podle typu rozděluje na plechovky, skleněnky, křapky nebo budky. „Někdy je to pořád pýcha městečka, které třeba nemá malou kapli, a místo toho má zastávku,“ souhlasí kmotr knihy, architekt David Vávra, že autobusové zastávky mohou být víc než jen přístřešky, které cestující vnímají víceméně samozřejmě.
Do knihy se dostala třeba zastávka, v níž se prodává pizza, jiná slouží jako plakátovací plocha, další volně navazuje na rodinný dům. Nechybí ani Hostina obrů, tedy zastávka v podobě obřího prostřeného stolu od Davida Černého v Liberci. Pozornosti nejen autora knihy, ale ani architektonických cen neunikl tzv. terminál Gagarin v Telči, jehož součástí je památník prvního letu člověka do vesmíru, nebo funkcionalistická čekárna v Brně.
Přesný počet všech autobusových zastávek nezná ani ministerstvo dopravy. V hlavním městě například lze těch, které využívá pražská integrovaná doprava, napočítat 1176, z toho je 276 tramvajových. Jan Vrabec jich po celé republice zaznamenal na tisíc.
