Výtvarník a hudební skladatel Vladimír Franz zahájil v českobudějovické Galerii Mariánská autorskou výstavu obrazů. Poprvé na ní uceleně představuje oba své velkoformátové cykly inspirované Třeboňskem a Šumavou. Nechybí ani jeho raná tvorba s jihočeskou tematikou.
Dvě základní témata, která prostupují tvorbu Vladimíra Franze, jsou příroda a společnost. Především přírodě ale také lidským stopám v ní se výtvarník věnuje na výstavě pod názvem V srdci Evropy – Cykly, na které představuje hlavně obrazy krajiny jižních Čech.
Snaží se přitom obejít bez typických zkratek. „Musel jsem najít tvar, který by Třeboň vyjádřil bez těch reálií, jako je čáp třeba a podobné věci,“ říká. „Jsou to třeba duby, které jsou zraňovány blesky, tesaříky, brouky a tak dále, které doutnají po každé bouři.“
Šumava a zbytky civilizace
Nánosy barev podle Vladimíra Franze obraz zbytečně dusí. Pracuje proto se suchými pigmenty, nechává odhalit plátno, do kterého barva často vstupuje z druhé strany. Snaží se zachytit pachy jihočeské krajiny, zastavené ticho nad rybníky, dozvuky tamních příběhů.
Jádro výstavy tvoří dva bilanční cykly, a to Třeboň a Variace o portrétu Antona Brucknera-Šumava. „Jihočeská krajina mě vlastně křtila, spouštěla u mě ten tvůrčí moment,“ uvažuje Franz.
Inspirovala ho malebnost Třeboňska ale i pomíjivost lidských věcí v místech, kudy se Šumavou táhla železná opona. „Tam člověk najednou viděl rezavé migy, kterými prorůstají divoké svízele, kolem barely, takový zbytek civilizace a příroda, která si to strašně rychle bere zpátky.“
To vše je nyní k vidění na jednom místě spolu s dalšími jihočeskými motivy, například městy, která do posledních detailů kreslil už ve svých 18 letech. Výstava v Galerii Mariánská je přístupná do konce září.
