Praha – Pod názvem Nevěstince a nevěstky vychází kniha, která představuje podobu staré Prahy, o níž se zatím nemluvilo. V samém centru metropole, kde dnes stojí činžovní domy, nebo chodí davy turistů, kvetla totiž před sto lety prostituce. Autorům se podařilo dohledat nálevny, hostince, nevěstince i místa, kde se prostituce provozovala na ulici. „Největší svobodu mívala prostituce v Čechách ve 14. století. Od té doby se na její typologii vlastně nic nezměnilo. Stále platí dělení na šenkovní, bordelní a potulnou,“ stojí v knize.
Všechny tři kategorie autoři popisují. V archivech pátrali i po už neexistujících domech a zapomenutých záznamech. „Spousta důležitých informací, kde vlastně ty hampejzy sídlily, jsme našli v udáních, která různí nespokojení občané posílali na úřady,“ popisuje Radim Kopáč.
Řada podniků toho nejupadlejšího nejpodřadnějšího rázu sídlila v bývalé páté, tedy židovské čtvrti, stejně jako například hospoda Denice s nejlevnějším alkoholem a také nejlevnějšími sexuálními službami, tehdy za jednu korunu.
To podnik Emanuela Kouckého patřil k těm luxusnějším. Koucký podnik, který fungoval až do konce 19. století, dostal jako výslužku nebo trafiku, byl totiž státním konfidentem. Zajímavostí je, že tady začínala svoji kariéru Tonka Šibenice známá z první republiky nejen z literárního zpracování, ale později i ze zpracování divadelního a filmového.
Na ještě o něco významnější klientelu se zaměřil salon Julia Goldsmidta v Domě u Červeného páva. Docházely tam opravdu exoponované osobnosti z řad politiky kultury a byl tu například Otto von Bismarc, chodil sem Karel I., František Ferdinand d'Estea docházel sem do Japonského salonu komponovat Gustav Mahler.
