Svět zločinu se nepoučil a potřebuje znovu dostat pořádně přes držku. A od toho tu jsou! Superhrdinové, kteří musí chodit za školu, aby vyčistili naše ulice od mafiánského sajrajtu a zločineckého póvlu. A navíc je to baví a jde jim to dobře od ruky. Ostatní si na superhrdiny jenom hrají, ale Kick-Ass/Nářez a Hit-Girl/Zabijačka (české překlady jsou kombinací dementního a surrealistického) jimi jsou!
Což o to, nářez a zabijačka je tahle dvojka dokonce větší, než když před třemi roky výchozí smršť Kick-Ass vtrhla na filmové plátno. Dirigovaná tehdy rozparáděným Matthewem Vaughnem, dala teenagerům (falešný, ale hodně sugestivní) pocit, že konečně ví, proč tu jsou, díky nízkému rozpočtu vydělala majlant a pravděpodobnost svého dalšího pokračování tak povýšila na jistotu.
V jedničce se teenager a milovník komiksů (což jsou téměř synonyma) Dave Lizewski rozhodl, že se stane superhrdinou, což vzhledem k tomu, že neměl absolutně žádné nadpřirozené schopnosti, znělo zpočátku jako pěkná kravina. A také tam řádil taťka Nicolas Cage s třináctiletou dcerou Mindy Macreadyovou, která se s žádným hajzlem dlouho nepárala. I když se tu představili v trochu legračních kostýmech, dali najevo, že je třeba brát je vážně jako výživné figury teenagerovského entertainmentu.
Tehdejší žánrová jízda oscilovala mezi polučním snem ztopořeného ega generačně se vymezujího puberťáka, trestním oznámením na neznámého pachatele, pobuřujícího krvavou infantilní brutalitou a oplzlými hláškami a chytlavě odvázanou relaxací, naplněnou hustým obsahem a řídkým myšlenkovým potenciálem. A tenhle drsný mix zřetelně mířil na svoji aplaudující cílovku, která řičela nadšením, neboť konečně našla svůj existenciální background. Laťka byla tehdy nastavena docela vysoko a tak bylo zřejmé, že příště se bude spíše podlézat. A taky že ano.
Když taťka odešel do věčných lovišť a místní král hajzlů Franco D'Amico dostal definitivně zakouřit, nastal time out, v němž se zdálo, že oba ústřední superhrdinové strčí své bizarní kostýmy do naftalínu a stanou se spořádanými školáky. Jenomže z kůže superhrdiny se nevystupuje snadno, a kdo si v ní jednou pořádně zadováděl, tomu se vlastně ani moc nechce už jenom chodit do školy (což je životní filozofie, kterou zejména školáci nepochybně ocení).
Nářez se o to vlastně ani moc nepokoušel, a když našel partičku, která ve svých kostýmech vypadá sice jako rodinka úchylů na bojovce, ale ve skutečnosti šlape v jeho předchozích stopách, přidal se a bylo vymalováno. A jak by také ne, když jsou všichni postižení stejnou obsesivní posedlostí chránit tenhle zkažený svět a navíc je vede charismatický ranař plukovník Pravdoláska se svým čoklem, vysazeným na dále již nepoužitelné genitálie dopadených parchantů. Podezření, že tenhle Pravdoláska vypadá jako dobře kamuflovaný Jim Carrey, který se za tuhle roli začal stydět skoro hned, jak ji vzal (tak proč to dělal?), berte jako fakt a také bonus, který má možná i trochu kompenzovat absenci Nicolase Cagea.
To Zabijačka se opravdu upřímně pokoušela respektovat přání svého poručníka, detektiva Marcuse, a být už jen docela obyčejnou školačkou, která probírá holčičí starosti se svými kamarádkami ze třídy, což jsou ovšem tak vypatlané kravky, že je vám jasné, že tohle nemůže dlouho vydržet. Do akce ji ale definitivně katapultoval hlavně odporný, slizký a všehoschopný záporák dvojky, ďábelsky postrojený, pomstychtivý magor Chris D'Amico, dříve zvaný Zuřivec, jenž se přejmenoval na The Motherfuckera (do češtiny přeloženo jako zlidovělý, oplzlý výraz pro pánské přirození, nepublikovatelný na portálu veřejnoprávní televize,ale o to hojněji pak ve filmu používaný).
A tak, podle snadno srozumitelného hesla „zabili jste mi taťku, teď vykostím já vás“, vypuká válka mezi Carreyho hodnou bandou Justice Forever/Věčná spravedlnost a Chrisovým gangem skutečných klinických úchylů Toxic Mega Cunts (název se raději ani nebudu snažit překládat), v němž kraluje muskulaturní monstrum Matka Rus, ve stisku jejíž stehen se umírá snadno a rychle a která vypadá jako jistá ukrajinský kulturistka, jíž ve skutečnosti také je. A v téhle drsné, ultimátní nakládačce samozřejmě nemůže Nářez a Zabijačka chybět!
Nekompromisní a všeho schopný Mark Millar není žádný komiksový měkkýš, a nebojí se pohybovat za hranou. Předvedl to v úvodním Kick-Ass a ve dvojce ještě více a brutálněji přitvrdil a přitlačil na pilu. Jeho komiks je drsný, krutý a svým způsobem skandální, protože ho takový chce mít – a jeho filmová podoba vznikala prakticky souběžně s tvarem literárním.
Tentokrát se na ní ale již z režijního křesla nepodílel hravý příznivec komiksu a režisér první ekranizace Kick-Ass Matthew Vaughn, jenž svoji důvěru k projektu projevil alespoň jako producent a jehož na svoji stranu usápli X-Men: Days of Future Past. Na jeho místo nastoupil bez zbytečné útlocitnosti, opatrnosti a respektu (u nás) ne příliš známý Jeff Wadlow, který si naložil i scénář (což mohl přenechat povolanějším)) a na plac evidentně nevstupoval s ambicí převálcovat jedničku, ale snahou nezmrvit a nepohřbít to, co představovala. Řekl bych, že mu tento záměr, vycházející z reálného odhadu vlastních možností, vyšel a jeho sequel se disciplinovaně zařazuje za jedničku, jejíchž kvalit sice nedosahuje, ale s jejímž duchem je vcelku konzistentní.
Na rozdíl od jedničky, která těžila i z toho, že působila trochu i jako nové „zjevení“, stála dvojka před nutností naplnit už konkrétní a nemalá očekávání, což je vždy docela obtížné. A tak vám nepochybně neunikne, že je poněkud vybledlejší a je v ní více prázdného a patetického plkání a méně výživného hláškování, více explicitní brutality a méně vtipu a nadhledu. Zato spolehliví Aaron Taylor-Johnson a Chloë Grace Moretzová (kterou Kick-Ass katapultovalo mezi hvězdy) zvládají své ústřední party s přehledem těch, kteří vědí, co se od nich čeká, do čeho jdou a jak to mají zvládnout. A dávají to s nadhledem, elegancí a jistotou, která nezakolísá ani v akčních scénách.
Kick-Ass je lehce absurdní spektákl pro již poněkud specifické publikum, kterému nevadí morbidní černý humor, kdy někdo usmaží mámu v soláriu, nezletilé děvče vtipkuje při usekávání údů a vlčák se zakusuje parchantům do zparchantělých genitálií. Ve zcela jiné interpretační rovině je to pak snímek o divném hledání identity, kde působí ústřední protagonisté daleko zranitelněji a bezbranněji ve svém autentickém, středoškolském bytí a o mnoho sebejistěji v okamžiku, kdy navléknou masku a trikot a stanou se někým jiným, lepším, silnějším a neporazitelným.
Nicméně se nějak nemohu zbavit pocitu, že Kick-Ass 2 už není taková srdcovka (což nás dostalo v jedničce), ale spíše povinná bokovka, jejímž smyslem je hlavně zkasírovat ještě něco z vývaru. Dvojka vás prostě tak nesejme a tolik nepobaví, ale pořád nabízí nadstandardní a na hraně balancující komiksovku o tom, jak padlo další bombové doupě zla, protože cool teenageři a jejich hustá parta šli odvážně znovu do boje.
KICKS-ASS 2. USA 2013, 113 min., české titulky, od 15 let, 2D. Režie: Jeff Wadlow. Scénář: Mark Millar, Jeff Wadlow. Kamera: Tim Maurice-Jones. Hudba: Henry Jackman. Hrají: Aaron Taylor-Johnson (Dawe Lizewski/Kick-Ass), Chloë Grace Moretzová (Mindy Macreadyová/Hit Girl), Christopher Mintz-Plasse (Chris D'Amico/The Motherfucker), Clark Duke (Marty/Batle Guy), Jim Carrey (plukovník Star and Stripes), John Leguizamo (Javier), Morris Chestnut (Marcus Williams), Claudia Lee (Brooke). V kinech od 22. srpna 2013.
