Volné umělecké sdružení Tvrdohlaví se sice už dávno rozpadlo, jeho členové se ale v menším či větším počtu potkávají čas od času na společných výstavách. Další takovou příležitostí je Mikulovské výtvarné sympozium, u jehož založení před třiceti lety Tvrdohlaví stáli. V letošním ročníku se tu sešli na několikatýdenní tvůrčí „dílně“, ze které vzejde výstava.
„Ke konci si možná půjdeme po krku.“ Polovina Tvrdohlavých společně tvoří v Mikulově
Tvrdohlaví společně tvoří v Mikulově (zdroj: ČT24)
V ateliérech mikulovského zámku se sešli František Skála, Petr Nikl, Stefan Milkov, Zdeněk Lhotský a Jaroslav Róna, který se navíc ujal i role kurátora. Pětice je přesně polovinou původních Tvrdohlavých, kteří v roce 1987 sepisovali zakládající listinu skupiny. Ve stejném roce uspořádali první výstavu.
Deset uměleckých individualit nepojil žádný pevný program, v tom se vymezily proti oficiálním uměleckým svazům. Společná jim ale byla hravost, smysl pro humor a inspirace v české avantgardě i socialistickém kýči.
Už počátkem devadesátých let se Tvrdohlaví rozešli a věnovali se vlastní tvorbě, nicméně od té doby je svedlo zase dohromady několik výstav, třeba před osmi lety v Litomyšli. Manažer uskupení, jinak filmař Václav Marhoul, provozoval na začátku milénia také stejnojmennou galerii.
Umělecké jamování
Ostatně řada členů nezůstávala jen u výtvarného umění, někteří prošli třeba Divadlem Sklep nebo hráli a hrají v různých hudebních uskupeních. Společně muzicírují i v Mikulově. „Je to takové umělecké jamování,“ říkají.
Jako hudebníci se ovšem někteří objevují rovněž v doprovodném programu. Skála spolu s dechovou hudbou Provodovjané, s níž přednedávnem vydal nahrávku, vystoupil na zahájení sympozia. Petr Nikl uvede na zámku audiovizuální show, kterou vytvořil spolu s hráčem na didgeridoo, tedy australský domorodý nástroj, Ondřejem Smeykalem.
Do Mikulova nicméně přijeli Tvrdohlaví především jako výtvarníci. Podle teoretičky ročníku Barbory Půtové umožní opětovné setkání Tvrdohlavých porovnat, jak se umělecky posunuli. Každý z letošních účastníků se sám za sebe „dílny“ účastnil už nejméně jednou.
Tvrdohlaví were here
Pro společný tvůrčí pobyt proto zvolili jako motiv kresbu vypůjčenou od amerických vojáků – ti zejména za druhé světové války svou přítomnost dávali najevo vzkazem Kilroy was here (Byl tu Kilroy) doprovázeným kresbou mužíka nakukujícího za zdí. „Téma šmíráčka je v podstatě věčné,“ podotýká Skála.
Ani na sympoziu umělce z Tvrdohlavých žádné zadání nesvazuje. Třeba Petra Nikla inspirovala i můra, která náhodně přiletěla, a protože neměl po ruce hnědou barvu, přenesl dojem z ní na obraz kávou. Sochař Stefan Milkov pokračuje v práci na abstraktní soše Jana Křtitele.
Zatím jsou umělci na začátku, do společné výstavy zbývají ještě tři týdny. „Posunuli jsme se k tomu, že už se spolu dokážeme dohodnout, že se pořád nehádáme, to je hezké,“ uvedl ke společnému tvoření po letech Róna. „Ke konci si už možná půjdeme po krku,“ připouští s nadsázkou Skála. Zkontrolovat umělce může přijít 22. července při dni otevřených ateliérů i veřejnost.
Díla vzniklá na sympoziu představí 5. srpna na vernisáži, spolu s Tvrdohlavými tvoří a vystavuje také zahraniční host Laco Teren. K vidění výstava zůstane až téměř do konce letošního listopadu.