Je zřejmě služebně nejstarší kaskadérkou na světě, Hana Dvorská se profesi věnuje přes 40 let. A stále pro ni není problém skočit ze střechy nebo se vrhnout pod auto. I když už je řadu let babičkou, kondici jí můžou závidět i lidé o polovinu mladší. Nemá problém jim to dokázat při tréninkových kempech po vzoru americké armády, které už několik let úspěšně vede.
K práci se dostala přes jednoho z nejznámějších českých kaskadérů Jaroslava Tomsu. „To bylo v roce 1978, tehdy jsem skákala z letadla a on hledal nějakou holku, která se nebojí výšek,“ popisuje Dvorská. Filmaři tenkrát potřebovali dublérku za herečku Alenu Vránovou a pátrali právě v okruhu parašutistek. „Pan Tomsa přišel na letiště, tam si mě našel, řekl mi, ať skočím z okna, tak jsem skočila a všichni mi zatleskali,“ říká o svých začátcích s profesí.
Hana Dvorská studovala na fakultě tělesné výchovy, takže jí sportovní průprava nechyběla. „Začala jsem chodit na tréninky kaskadérů a bylo to. Tehdy to bylo o rvačkách, dostávali jsme pěstí, padali. Dřív jsme skákali z okna do krabic, dneska už jsme zavěšení na lanech,“ vypráví o změnách v oboru. Toho se v posledních dekádách dotýká především rozvoj počítačové grafiky. Právě jisticí lana jdou následně po natáčení digitálně odstranit.
„Když třeba hořím, tak mě to už úplně nepálí, ale jsou různé speciální ochranné gely, ta technika jde dopředu,“ vysvětluje Dvorská. Ocenění své práce se dočká třeba i od předních hollywoodských hvězd, které dubluje. „Když mi dá jako poděkování čokoládu, tak je to prima,“ směje se kaskadérka.
Člověk je líný a do kopce se mu běhat nechce
Kromě kaskadérské práce dělá Hana Dvorská i lektorku cvičení. „Jsem příznivcem cvičení venku a s vlastním tělem. Netaháme žádné činky ani pytle s pískem,“ popisuje svoje metody. Její program je třikrát týdně. „Cvičíme ráno před prací, to je doba, kdy lidé mají čas. Tedy ti, kteří nejsou líní, nebo kteří nepracují na směny. Běháme, cvičíme, posilujeme. Chodí tam lidé všech věkových kategorií, máme to rozdělené do družstev od mladých kluků až po holky jako jsem já,“ přibližuje Dvorská.
Cvičení je podle ní i o překonávání sama sebe. „Lidé kňučí, ale my jsme na ně vlídní. Samozřejmě člověk je líný tvor a nechce se mu každé ráno běhat do kopce. Cvičíme hlavně na Petříně, ten vyběhneme několikrát nahoru i dolů,“ popisuje svůj trénink. Často je posilování těla hlavně o psychickém nastavení. „Já jsem ten, kdo lidem řekne, to dáš,“ uzavírá kaskadérka.
