Novelu Zánik samoty Berhof zfilmoval v osmdesátých letech Jiří Svoboda, divadelní adaptaci nově uvádí Moravské divadlo v Olomouci. Na horskou samotu, jejíž obyvatele terorizují těsně po konci druhé světové války němečtí werwolfové, pozvali režiséra Miroslava Krobota. Dramatizace se ujal spolu s psychologem Lubomírem Smékalem, s nímž píše scénáře ke svým filmům.
Příběh zavádí čtenáře i diváky na Jesenicko v létě 1945. Válka už sice skončila, ale ne pro takzvané werwolfy, kteří se ukrývali v lesích na německo-česko-polském pomezí. S pomocí jeptišky Salome zaberou samotu Berhof. Zajatci se na odříznutém stavení stanou opilecký vdovec Habiger, jeho dcera Ulrika a milenka Tylda, která se tu skrývá, aby unikla trestu za to, že za války spala s Němci. Každý z nich si vleče své vlastní neštěstí i vinu.
Spíše zoufalec než záporák
V roli Habigera, jehož ve filmu ztvárnil Ladislav Křiváček, se v Olomouci střídají hostující herci Miroslav Etzler a Zdeněk Julina. „Myslím si, že je to člověk, který se neštítí vůbec ničeho a udělá cokoliv, z čeho bude mít prospěch. Opravdu to není dobrý člověk,“ říká o postavě Julina.
„U Habigera se alkoholismus spojuje se zbabělosti, permanentním strachem, nedůvěrou v sebe sama. Tvrdím, že Habiger je spíše zoufalec než záporák. Jeho jednání je důsledkem zoufalství, vnitřní prázdnoty, beznaděje. Postava Ulriky má naději, protože se rozhodne odejít, změnit svůj život. Habiger ale neodejde a shnije ve svém domě s poslední cihlou,“ obává se Etzler.
Milosrdný, i když temný
S režijním vedením Miroslava Krobota se setkal už při svém působení v Národním divadle. Krobot je ale původem ze Šumperka, zná velmi dobře Jeseníky, kde se dramatický děj odehrává. K přijetí nabídky ho prý také pohnul obdiv k autorovi předlohy Vladimíru Körnerovi, jehož osobně zná.
„ Vladimír Körner má zvláštní schopnost být při vší té temnotě a při všem pesimismu milosrdný, a to si myslím, že je dneska veliká síla,“ vidí Krobot v příběhu z konce druhé světové války odkaz i pro současnou dobu. Jako režisér se do Olomouce vrací po více než čtyřiceti letech. V roce 1979 tam krátce po skončení DAMU režíroval Obchodníka s deštěm.
Čekárna se zvuky
Do divadelní podoby je Zánik samoty Berhof zpracován teprve podruhé, před dvanácti lety se látky ujali v šumperském divadle. Krobot novelu pro olomouckou scénu adaptoval s psychologem Lubomírem Smékalem. V tomto autorském tandemu už napsali scénář ke Krobotově režijnímu filmovému debutu – Díře u Hanušovic (film se točil mimochodem také na Jesenicku) – i následujícímu Kvartetu.
„Divadlo vyžaduje zkratku, návaznosti, ktere urychlují děj,“ poznamenává Smékal, že psaní divadelního a filmového scénáře se liší. V olomoucké inscenaci je jeviště téměř prázdné. Spíše než horskou samotu připomíná čekárnu.
„Je to základní otevřený prostor, který záměrně není realistický a popisný,“ vysvětluje Krobot. Ve filmu napětí poválečného léta dotvářela kamera Vladimíra Smutného, na divadle zoufalost fanatického boje umocňuje zvuk. Hlediště protíná z několika stran.
Bezmoc hledá autoritu, říká Smékal
Boj se nevede o život, ale o záchranu vlastní duše. „Věří nějaké ideologii, jsou zmanipulovaní a veškeré své jednání podřizují své víře, aniž by ji měli potřebu korigovat,“ upřesňuje Smékal. Stejně jako na konci války i dnes podle jeho slov někteří lidé skrývají svou bezmoc za hrubost, cynismus či agresivitu.
„I dnes se člověk, který se cítí opomíjený a bezmocný, snadno přimkne k nějaké autoritě, k nějakému vůdci, který za něj rozhoduje a také v jistém smyslu přebírá odpovědnost. I v současnosti může být pohodlnější nechat se vést, přebírat cizí postoje a následovat někoho, kdo nám předkládá zdánlivě jednoduchá řešení,“ nepochybuje.
„Uvědomil jsem si, jak běh velkých dějin, které jsou plné válečných konfliktů, často odskáčou lidi, kteří jsou na obou stranách boje – a to vůbec nehodnotím, která je správná a která špatná. Tito lidé se vlivem velkých dějin dostanou do situace, která je pro ně neřešitelná, a většinou skončí špatně. Tohle se děje po celém světě bez ohledu na čas a na okolnosti,“ dodává Krobot.
Zánik samoty Berhof měli olomoučtí diváci původně vidět už loni v září, odložené premiéry se drama nakonec dočkalo na konci letošního listopadu. Jeptišku Salome, která se ve filmu stala jednou ze zásadních rolí Jany Brejchové, ztvárnila Michaela Doležalová. Ulriku si zahraje Kristína Jurková v alternaci s Danielou Klevetovou, představí se také Marek Pešl, Jan Ťoupalík, šéf souboru Roman Vencl či Jana Posníková.
