Julius Fučík, který nepodepsal antichartu. Zemřel charismatický herec Ilja Racek

Ve věku 88 let zemřel herec Ilja Racek. Zapsal se především do dějin českého divadelnictví, dlouhá léta působil na prknech pražského Divadla na Vinohradech. Film a televize mu dávaly příležitost spíše ve vedlejších rolích, kde využívaly jeho uhrančivého pohledu a hlasu.

  • Archimedův bod (4. 8. na ČT1 od 14:40) - Ilja Racek v hlavní roli televizní inscenace o spisovateli Jiřím Mahenovi.
  • Neobyčejné životy (4. 8. na ČT1 od 15:50) - dokument.
  • Ten čas je velkej prevít (5. 8. na ČT art od 21:00) - ohlédnutí za hereckou kariérou Ilji Racka.
  • Hadrián z Římsů (5. 8. na ČT art od 21:30) - záznam inscenace Divadla na Vinohradech.

Když Ilja Racek v roce 2007 přebíral Cenu Thálie za celoživotní mistrovství, poznamenal, že „se žádného mistrovství nedopustil“. Možná nepatřil k nejobsazovanějším filmovým hercům, rozhodně ale patřil k těm výrazným – nejen svým zjevem, ale i talentem.

Od králíčka k černým baronům

K herectví, respektive divadlu, to pražského rodáka táhlo od dětství. Velkou zásluhu na tom měl jeho dědeček. „Naučil mě mnoho, například lízaný mariáš. Ukazoval mi reprodukce děl známých malířů, vodil mě do divadel, koupil mi domů malé loutkové divadlo, až jsem se nakonec dostal do divadla Říše loutek a dostal v něm roli králíčka,“ vzpomínal Ilja Racek pro projekt Paměť národa.

V Říši loutek začal dokonce ještě za okupace, jako sotva patnáctiletý, pracovat coby technik. Po skončení druhé světové války jej zájem a talent dovedly na pražskou konzervatoř, která se následně organizačně přeměnila v DAMU.

Mě bavilo se maškařit. Se patlat. Být někdo jiný. Můj herecký bůh je Sir Laurence Olivier, který si na tom zakládal.
Ilja Racek
z cyklu Neobyčejné životy

Shodou okolností se tehdy ocitnul u jednoho z důležitých okamžiků poválečných dějin – s ostatními studenty povinně přihlížel projevu, v němž Klement Gottwald ohlásil, že komunisté převzali moc v Československu. „Jsem dokonce na záběru, kdy pod balkonem stojím v davu, dá se mě tam najít, protože jsem měl rádiovku. Ocitl jsem se na plakátu z únorových událostí s Gottwaldem,“ upozornil Racek v rozhovoru pro Paměť národa.

Jako herec začínal na oblasti, první příležitost dostal v roce 1950 v Olomouci, kde si v šestadvaceti letech zahrál Hamleta. Na olomouckou scénu se vrátil i po vojenské službě u „pétépáků“, tedy pomocných technických praporů. K zařazení mezi politicky nespolehlivé osoby „napomohlo“, že se dříve dostal do hledáčku StB kvůli emigraci svého kamaráda a jeho přítelkyně. Ze začátku nebyl příliš platný ani vliv jeho matky, která byla komunistické straně oddaná od jejího vzniku. 

Od Stříbrného větru k Juliu Fučíkovi

To už měl  Racek za sebou filmový debut ve válečném dramatu Martina Friče Návrat domů. Mihnul se v něm na pár vteřin. „Karel Höger se vrací jako zahraniční voják. A já měl větu: Kdy jste se vrátil?“ popsal Racek svůj „štěk“ v dokumentu Neobyčejné životy. V padesátých letech měl i další a větší  příležitosti natáčet s významnými režiséry: Václav Krška ho obsadil do adaptace Šrámkovy poetické novely Stříbrný vítr a Vojtěch Jasný si ho vybral do povídkové Touhy.

Je trochu paradoxem, že při umístění na vojenskou službu – a pak i později v sedmdesátých letech – synovi gymnaziálního profesora kádrový profil spíše škodil, jeho největší filmovou rolí přesto byl komunistický novinář a hrdina Julius Fučík. Racek ho ztvárnil v Reportáži psané na oprátce. Filmového přepisu Fučíkovy knihy se ujal Jaroslav Balík.

Snímek měl premiéru v roce 1961, rok poté, co se Racek z Olomouce vrátil do rodné Prahy. Nejprve na šest let zakotvil v Divadle E. F. Buriana, od roku 1966 až do začátku devadesátých let pak našel svou domovskou scénu v Divadle na Vinohradech, kde se našel především v psychologicky propracovaných a dramatických postavách.

Anticharta: Neustoupil jsem, oni taky ne

Zažil zde i nástup normalizace, jíž se podvolovalo vedení divadla i dramaturgie. Z tehdejšího vinohradského souboru byl Ilja Racek jediný, který odmítl podepsat tzv. antichartu, jíž umělci na shromáždění v Národním divadle odsuzovali prohlášení Charty 77. Do zlaté kapličky jednoduše nepřišel.

Ilja Racek a Martin Štěpánek ve hře Král Colas (Divadlo na Vinohradech, 1995)
Zdroj: Tomáš Turek/ČTK

„Naivně jsem si říkal, že se ve stovkách těch, kteří podepsali, ztratí, že jsem nepodepsal. Houby. Našli si mě,“ popsal pro Paměť národa následky, které jeho rozhodnutí mělo. „Já už to stejně měl polepené předtím. Ve vzájemné neoblibě s bolševikem jsem žil léta. Neustoupil jsem, oni taky ne.“

Není malých rolí…

Velkou roli na plátně či na obrazovce už nedostal. Z očí diváků ovšem nezmizel. Charismatického herce ještě před antichartou zaznamenali třeba v komedii Upír z Feratu či jako hororového Hraběte Drákulu, později v seriálech Zlá krev, Panoptikum Města pražského či Dobrodružství kriminalistiky. Jeho divadelní umění z těchto časů pak zůstalo zachováno v záznamech vinohradských inscenací Hadrián z Římsů a Cyrano z Bergeracu.

Celý film: Ilja Racek v hororovém příběhu Hrabě Drakula (1970)

Po revoluci si Racek v televizní sérii Laskavý divák promine o Janu Nerudovi zahrál tohoto významného českého básníka. Moderoval také střihový pořad písniček a inscenací Trocha šafránu z televizního archivu. Před kamerou si naposledy zahrál v roce 2014 – v dvoudílném dramatu Jiřího Svobody z období protektorátu Poslední cyklista.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Drama o střelbě ve škole zasáhlo citlivá místa

Jaká je nejhorší věc, kterou jste kdy udělali? Odpověď na tuto otázku zásadně zasáhne do svatby, kterou ve filmu nazvaném Drama chystají snoubenci v podání Zendayi a Roberta Pattinsona. Snímek, promítaný od začátku dubna i v českých kinech, provází v USA kritika za to, jakým způsobem se zhostil vážného tématu.
před 12 hhodinami

Jednou měsíčně zdarma otevře dalších pět muzeí, oznámilo ministerstvo

V neděli zdarma otevřou stálé expozice Národního muzea, brněnského a opavského Moravského a Slezského zemského muzea, pražského a brněnského technického muzea. Oznámilo to ministerstvo kultury. Muzea, která patří mezi organizace zřizované tímto resortem, by tak měla být otevřena pravidelně každou druhou neděli v měsíci.
před 12 hhodinami

Nebojíme se shodit své neúspěchy, říká možný objev roku Gufrau

Vytváří něco mezi rapem, RnB a elektronickou hudbou a občas je to prý experiment. Tříčlenné uskupení Gufrau patří k nejviditelnějším objevům posledního roku. Společně s Victorem Kalem mají šanci získat hned tři ceny Anděl.
před 20 hhodinami

Kulturní instituce a odbory požadují stejnou částku z rozpočtu, jaká byla loni

Zástupci živého i neživého umění a kulturních odborů požadují stejnou částku z rozpočtu jako v roce 2025. Vyzvou ministryni financí Alenu Schillerovou (ANO) a ministra kultury Otu Klempíře (za Motoristy) k jednání. Po úterním jednání tripartity v kultuře to řekl prezident Unie zaměstnavatelských svazů ČR Jiří Horecký. V letošním státním rozpočtu se pro kulturu počítá s 17,6 miliardy korun. Oproti loňsku jde o osmnáctiprocentní pokles. Loni ministerstvo hospodařilo s částkou 21,52 miliardy korun. Klempíř uvedl, že má přislíbeno zhruba 180 milionů navíc.
7. 4. 2026

Herec Travolta poprvé režíroval. Adaptaci vlastní knihy uvede v Cannes

Herec John Travolta režíroval svůj první film a debut uvede ve světové premiéře na letošním festivalu v Cannes. Tamní publikum jako jedno z prvních uvidí snímek s názvem Propeller One-Way Night Coach odehrávající se během zlatého věku komerčního letectví.
7. 4. 2026

Nová alba: Nabroušená Suzi Quatro, přímočará Robyn a kritická Martinezová

Freedom, Sexistential a Hades jsou názvy tří nových alb, za nimiž stojí Suzi Quatro, Robyn a Melanie Martinezová. Dělí je nejen generace a žánr, ale také zcela odlišný hudební přístup.
7. 4. 2026

Kadrnka točí film o Komenském před exilem, „nehraje“ ho Slovák Mitaš

Režisér Václav Kadrnka dokončuje celovečerní film Panna Sofia o Janu Amosovi Komenském. Sleduje jednu kapitolu ze života tohoto evropského myslitele. V hlavní roli se představí slovenský herec Marián Mitaš.
7. 4. 2026

VideoMalý princ vyšel před 80 lety. Po Bibli je druhým nejpřekládanějším dílem

Přesně před osmdesáti lety vyšla ve Francii jedna z nejslavnějších knih na světě. Malý princ je po Bibli druhým nejpřekládanějším dílem všech dob, lidé ji čtou ve 450 jazycích. Nové, moderní vydání je teď na pultech francouzských knihkupectví. Mnoho Francouzů možná netuší, že autor knihu nenapsal ve Francii, ale v New Yorku. Vyšla až dva roky po jeho smrti. Má několik filmových podob, před dvěma lety například vzbudila pozornost animovaná verze. K jejímu věhlasu přispěl i dramatický život autora – zahynul tragicky, když jeho letadlo sestřelili za války Němci.
7. 4. 2026
Načítání...