Julius Fučík, který nepodepsal antichartu. Zemřel charismatický herec Ilja Racek

Ve věku 88 let zemřel herec Ilja Racek. Zapsal se především do dějin českého divadelnictví, dlouhá léta působil na prknech pražského Divadla na Vinohradech. Film a televize mu dávaly příležitost spíše ve vedlejších rolích, kde využívaly jeho uhrančivého pohledu a hlasu.

  • Archimedův bod (4. 8. na ČT1 od 14:40) - Ilja Racek v hlavní roli televizní inscenace o spisovateli Jiřím Mahenovi.
  • Neobyčejné životy (4. 8. na ČT1 od 15:50) - dokument.
  • Ten čas je velkej prevít (5. 8. na ČT art od 21:00) - ohlédnutí za hereckou kariérou Ilji Racka.
  • Hadrián z Římsů (5. 8. na ČT art od 21:30) - záznam inscenace Divadla na Vinohradech.

Když Ilja Racek v roce 2007 přebíral Cenu Thálie za celoživotní mistrovství, poznamenal, že „se žádného mistrovství nedopustil“. Možná nepatřil k nejobsazovanějším filmovým hercům, rozhodně ale patřil k těm výrazným – nejen svým zjevem, ale i talentem.

Od králíčka k černým baronům

K herectví, respektive divadlu, to pražského rodáka táhlo od dětství. Velkou zásluhu na tom měl jeho dědeček. „Naučil mě mnoho, například lízaný mariáš. Ukazoval mi reprodukce děl známých malířů, vodil mě do divadel, koupil mi domů malé loutkové divadlo, až jsem se nakonec dostal do divadla Říše loutek a dostal v něm roli králíčka,“ vzpomínal Ilja Racek pro projekt Paměť národa.

V Říši loutek začal dokonce ještě za okupace, jako sotva patnáctiletý, pracovat coby technik. Po skončení druhé světové války jej zájem a talent dovedly na pražskou konzervatoř, která se následně organizačně přeměnila v DAMU.

Mě bavilo se maškařit. Se patlat. Být někdo jiný. Můj herecký bůh je Sir Laurence Olivier, který si na tom zakládal.
Ilja Racek
z cyklu Neobyčejné životy

Shodou okolností se tehdy ocitnul u jednoho z důležitých okamžiků poválečných dějin – s ostatními studenty povinně přihlížel projevu, v němž Klement Gottwald ohlásil, že komunisté převzali moc v Československu. „Jsem dokonce na záběru, kdy pod balkonem stojím v davu, dá se mě tam najít, protože jsem měl rádiovku. Ocitl jsem se na plakátu z únorových událostí s Gottwaldem,“ upozornil Racek v rozhovoru pro Paměť národa.

Jako herec začínal na oblasti, první příležitost dostal v roce 1950 v Olomouci, kde si v šestadvaceti letech zahrál Hamleta. Na olomouckou scénu se vrátil i po vojenské službě u „pétépáků“, tedy pomocných technických praporů. K zařazení mezi politicky nespolehlivé osoby „napomohlo“, že se dříve dostal do hledáčku StB kvůli emigraci svého kamaráda a jeho přítelkyně. Ze začátku nebyl příliš platný ani vliv jeho matky, která byla komunistické straně oddaná od jejího vzniku. 

Od Stříbrného větru k Juliu Fučíkovi

To už měl  Racek za sebou filmový debut ve válečném dramatu Martina Friče Návrat domů. Mihnul se v něm na pár vteřin. „Karel Höger se vrací jako zahraniční voják. A já měl větu: Kdy jste se vrátil?“ popsal Racek svůj „štěk“ v dokumentu Neobyčejné životy. V padesátých letech měl i další a větší  příležitosti natáčet s významnými režiséry: Václav Krška ho obsadil do adaptace Šrámkovy poetické novely Stříbrný vítr a Vojtěch Jasný si ho vybral do povídkové Touhy.

Je trochu paradoxem, že při umístění na vojenskou službu – a pak i později v sedmdesátých letech – synovi gymnaziálního profesora kádrový profil spíše škodil, jeho největší filmovou rolí přesto byl komunistický novinář a hrdina Julius Fučík. Racek ho ztvárnil v Reportáži psané na oprátce. Filmového přepisu Fučíkovy knihy se ujal Jaroslav Balík.

Snímek měl premiéru v roce 1961, rok poté, co se Racek z Olomouce vrátil do rodné Prahy. Nejprve na šest let zakotvil v Divadle E. F. Buriana, od roku 1966 až do začátku devadesátých let pak našel svou domovskou scénu v Divadle na Vinohradech, kde se našel především v psychologicky propracovaných a dramatických postavách.

Anticharta: Neustoupil jsem, oni taky ne

Zažil zde i nástup normalizace, jíž se podvolovalo vedení divadla i dramaturgie. Z tehdejšího vinohradského souboru byl Ilja Racek jediný, který odmítl podepsat tzv. antichartu, jíž umělci na shromáždění v Národním divadle odsuzovali prohlášení Charty 77. Do zlaté kapličky jednoduše nepřišel.

Ilja Racek a Martin Štěpánek ve hře Král Colas (Divadlo na Vinohradech, 1995)
Zdroj: Tomáš Turek/ČTK

„Naivně jsem si říkal, že se ve stovkách těch, kteří podepsali, ztratí, že jsem nepodepsal. Houby. Našli si mě,“ popsal pro Paměť národa následky, které jeho rozhodnutí mělo. „Já už to stejně měl polepené předtím. Ve vzájemné neoblibě s bolševikem jsem žil léta. Neustoupil jsem, oni taky ne.“

Není malých rolí…

Velkou roli na plátně či na obrazovce už nedostal. Z očí diváků ovšem nezmizel. Charismatického herce ještě před antichartou zaznamenali třeba v komedii Upír z Feratu či jako hororového Hraběte Drákulu, později v seriálech Zlá krev, Panoptikum Města pražského či Dobrodružství kriminalistiky. Jeho divadelní umění z těchto časů pak zůstalo zachováno v záznamech vinohradských inscenací Hadrián z Římsů a Cyrano z Bergeracu.

Celý film: Ilja Racek v hororovém příběhu Hrabě Drakula (1970)

Po revoluci si Racek v televizní sérii Laskavý divák promine o Janu Nerudovi zahrál tohoto významného českého básníka. Moderoval také střihový pořad písniček a inscenací Trocha šafránu z televizního archivu. Před kamerou si naposledy zahrál v roce 2014 – v dvoudílném dramatu Jiřího Svobody z období protektorátu Poslední cyklista.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Norští vědci v praxi ověřili scénu z Obecné školy

Je to jedna z nejikoničtějších scén ve filmu Obecná škola – přes varování ředitele školy se několik žáků titulní instituce rozhodne olíznout v zimě zábradlí, jen aby k němu vzápětí přimrzli. Děti školou povinné stejnou chybu zřejmě dělají na více místech světa. O jak nebezpečnou praktiku jde, se rozhodl prověřit tým mladých vědců v Norsku.
před 18 hhodinami

Magnesia Litera zná své nominace. Přihlášených knih bylo rekordně mnoho

Nominace na Magnesii Literu 2026 za prózu mají Dora Kaprálová za Mariborskou hypnózu, Magdaléna Platzová za Fáze jedné ženy a Ladislav Šerý za Tajný život institucí. Finálové trojice zná všech jedenáct kategorií. Vyhlášení cen včetně Knihy roku 2025 se uskuteční 18. dubna v pražském Stavovském divadle.
před 21 hhodinami

Jedna bitva za druhou vyhrála Oscary. Cenu má i dánsko-český dokument

V Los Angeles se udělovaly ceny Oscar za rok 2025. Nejlepším filmem se stala politická černá komedie Jedna bitva za druhou. V kategorii celovečerní dokument uspěl snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci. Nejlepšími herci v hlavních rolích jsou Jessie Buckleyová a Michael B. Jordan.
včeraAktualizovánovčera v 06:24

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
15. 3. 2026

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizováno15. 3. 2026

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026
Načítání...