Praha - Čekání na vystoupení Johna Malkoviche je konečně u konce. Včera a dnes se totiž v Hudebním divadle Karlín představí jako Giacomo Casanova. V rámci festivalu Pražské jaro ho doprovodí orchestr Vídeňské akademie. Jaké jsou jeho dojmy z českých představení, jak probíhaly zkoušky a jaký vztah má k hudbě či filmu, prozradil noblesní herec v rozhovoru pro ČT24.
Dobrá zpráva! Středeční vystoupení The Giacomo Variations proběhlo podle hlavního představitele hladce. Samozřejmost? Vůbec ne, jak by se snad mohlo zdát. Zkoušení hry probíhalo vcelku chaoticky. Představení totiž nebylo pořádně dokončené, a to dokonce ani před dvěma roky ve Vídni. Tvůrčí tým se pokoušel lépe vyřešit konec – zapracoval na něm však stejně jako na druhém jednání, tudíž diváci Pražského jara zhlédli kompletní finální verzi.
Značný problém byl také v tom, že se na scénu málem nepodařilo najednou dostat oba pěvce Sophie Klußmannovou a Floriana Boesche, kteří Malkovichovi sekundují. Jak sám herec podotýká, operní pěvci mají často naplněný diář na několik měsíců dopředu a ne vždy se na jevišti sejdou v trojici, jakou včera vidělo Hudební divadlo v Karlíně. Všechny nesnáze nakonec podtrhla Malkovichova a Boeschova krční infekce, jako zázrakem se ale vše vydařilo.
Hodiny zpěvu nepomohou
Jak se lze na podobný operní výkon vůbec připravit? Představitel Casanovy přiznal, že žádné hodiny zpěvu neabsolvoval. „Nevím, jestli by hodiny zpěvu pomohly,“ dodal kousavě. Při představení se zkrátka položí do melodií a sází na přirozenost. „Před několika miliony cigaret jsem míval krásný hlas. Teď už není reálné, abych se stal skutečným pěvcem – nemám rozsah,“ podotkl. „V rámci představení nezpívám zas tak dlouho, což je pro diváky možná dobrá zpráva,“ pokračoval. „Zpívám ale harmonické záležitosti a nějak do toho zapadnu,“ uzavřel.
Roli největšího svůdníka všech dob si Malkovich užívá, přestože toho o něm dříve moc nevěděl. Jako každá historická postava se pro něj stala zajímavou, až když ji do detailu poznal. Toto představení je pro něj navíc již druhou spoluprací s Vídeňskou akademií. „Mám rád spolupráci profesionálních herců a hráčů,“ prozradil.
Žánrový chameleon
Za posledních pět šest let spolupracovala hollywoodská hvězda s mnoha klasiky, kteří mu konečně otevřeli cestu k vážné hudbě. „Dřív jsem nepatřil mezi fanoušky klasické hudby, ale v posledních letech jsem se toho hodně naučil,“ přiznal. Přesto nezapomněl podotknout, že i nadále patří mezi multižánrové posluchače a nemá vyhraněný jeden styl oblíbené hudby.
Stejné je to ostatně i u filmu. „Příležitost odehrát dobrý příběh, který je dobře vyprávěn, to je skutečná zkušenost,“ míní Malkovich. „Chcete být zkrátka součástí dobrého příběhu, ať už je jakýkoliv.“ Toho, že toto prohlášení poctivě dodržuje, si mohou diváci sami povšimnout – v jeho filmografii se objevují jak trháky, tak i nízkorozpočtové artové snímky nebo thrillery.
Plány do budoucna? Ačkoliv John Malkovich navštívil Pražské jaro teprve podruhé, v Česku rozhodně poprvé není. Za ta léta si k němu vybudoval vztah, republika se mu líbila ještě za doby Československa. Za poslední léta strávil v Praze mnoho času, ať už jen na prázdninách, nebo při natáčení filmů. Jeho děti sem však jezdí každé prázdniny a spolu s nimi herec procestoval i Moravu. Konkrétní plány ale zatím nemá. „Nic není nemožné,“ uzavřel tajemně.
