Plzeň - „Přeji mu pevné nervy, trpělivost a aby se mu splnila všechna tajná přání. Přeji mu, aby byl stále letícím kamenem, který nikdy neobroste mechem,“ poblahopřála Jitka Molavcová svému dlouholetému partnerovi na jevišti divadla Semafor Jiřímu Suchému k „nemilým narozeninám“. Herec, komik, textař, zpěvák, básník, hudebník, režisér, dramatik a výtvarník se narodil 1. října 1931 v Plzni.
Ze všech uměleckých profesí, kterým se věnuje, se ale do dějin českého divadla zapsal nejvíce svými texty - ať už písňovými, nebo divadelními. Na kontě má 1 300 písní - Klokočí, Malé kotě či Pramínek vlasů se zařadily mezi ty, které prostě lidem z hlavy vymazat nelze. I když, jak poznamenal Suchý, lidé jako by někdy zapomínali, že kromě těch nejznámějších písniček napsal ještě stovky dalších, které si také pozornost zaslouží.
Vyjmenovávat všechny ani není možné. I z divadelních her, jichž Suchý napsal celkem padesát, si připomeňme jen některé: například muzikál Kdyby tisíc klarinetů, který byl i zfilmován, hudební komedii Člověka z půdy, pásma se Zuzanou (Zuzana je sama doma, Zuzana není pro nikoho doma atd.) nebo kabaret s Jonášem (Jonáš a tingl-tangl či Jonáš, dejme tomu v úterý).
Svou poetikou a milým humorem těší Suchý své posluchače už šestou dekádu. „On má jednu neřest - nestárne. A navíc nás mladší zahanbuje svou pílí,“ tvrdí Jitka Molavcová. Suchému se po bok na jevišti postavila po předčasné smrti Jiřího Šlitra, který v 60. letech se Suchým tvořil jednu z nejoriginálnějších i nejpopulárnějších dvojic historie českého divadla.
Suchý a Šlitr se potkali v polovině 50. let. V té době Suchý, který se živil jako reklamní grafik, vystupoval v Redutě s Akord clubem (hrál na basu a zpíval) a v kavárně Vltava s Miroslavem Horníčkem. V roce 1958 s Ivanem Vyskočilem založil Divadlo Na zábradlí, které svoji činnost zahájilo pásmem Kdyby tisíc klarinetů. Dvojice se ale později rozešla a již v říjnu 1959 otevřeli Suchý se Šlitrem zbrusu novou scénu - Semafor. Jejich debutovým programem byla muzikálová komedie Člověk z půdy.
Divadlo, které neskrývalo obdiv k předválečnému Osvobozenému divadlu Voskovce a Wericha, záhy rozvinuli do svébytného tvaru autorského divadla malých forem, které se stalo jednou z nejpopulárnějších pražských scén. Originální představení dvojice S+Š a písničky, z nichž mnohé zlidověly, ovlivnily výrazně vkus doby. Divadlo se mimo jiné také stalo „líhní“ pěveckých a hereckých hvězd. Podle řady kritiků S+Š za deset let společného vystupování změnili dějiny divadla i populární hudby. „Vypověděli jsme tehdy válku levnosti a banalitě. Ve jménu hledání cesty k českému muzikálu,“ popsal obdivovatel anglického music-hallu Suchý původní cíl divadla. S+Š byli mimo jiné průkopníky a propagátory hudebního videoklipu.
Desetileté hvězdné období ukončila nečekaná Šlitrova smrt na Vánoce 1969 a nastupující normalizace; hudební dominanci pak nástup bigbítu. A Suchý navíc upadl v nemilost komunistických vládců, po podpisu petice Dva tisíce slov nesměl do televize ani do rozhlasu. A ačkoli Semafor, potažmo sám Suchý, nikdy nechtěl bourat režim („Byl jsem prostej chlapec, kterej si zpíval písničky a kterej měl rád jazz.“), těžké to měl i ve vlastním divadle. Diváci však Semafor padnout nenechali a na lístky pravidelně stáli dlouhé fronty.
- Jiří Suchý a Jitka Molavcová zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2901/290045.jpg
- Jiří Suchý zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2917/291621.jpg
- Jiří Suchý a Waldemar Matuška zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2917/291620.jpg
- Jiří Suchý zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/30/2917/291612.jpg
Suchý i přes nepřízeň režimu hrál, jevištní partnerkou se mu stala Molavcová, o které říká, že je „darem z nebes“. Autorsky spolupracoval i s Ferdinandem Havlíkem. Jeho divadlo přežilo i nástup kapitalismu v Čechách a po letech pendlování z místa na místo našlo zázemí v Praze-Dejvicích.
V tvorbě zůstal po celou dobu věrný bluesové a swingové muzice. „Člověk má dělat to, co se naučil a co umí,“ vysvětluje. „My jsme si s Jiřím Šlitrem už v roce 69 řekli, že nebudeme usilovat o místa na žebříčcích hitparád, ale že budeme sloužit divadlu.“
Po listopadu 1989 se Suchý vrhl i na podnikání, založil nakladatelství Klokočí a filmovou společnost Perplex. Vyšla mu řada knih včetně dvacetisvazkové Encyklopedie, za kterou získal Cenu Jaroslava Seiferta. Je držitelem mnoha dalších ocenění, mimo jiné medaile Za zásluhy, Thálie a Ceny ministerstva kultury.
