Praha – Jiří Dienstbier byl známý novinář, disident a politik, za dob komunismu byl také topičem. Málokdo ale ví, že kromě toho psal i divadelní hry. Na knižních pultech tak můžeme v současnosti najít soubor s názvem O hostitelích a hostech. Podle Dienstbierovy manželky Jiřiny to není zdaleka poslední překvapení, které se o nedávno zesnulém Jiřím Dienstbierovi dozvídáme. „Těch zálib měl daleko víc, další překvapení ještě přijdou, takže se máte na co těšit,“ slibuje.
Divadelní hry psal v době totality, kdy se nemohly tisknout, vycházely proto pouze v samizdatu. Knížka tak reflektuje právě tuto dobu. „Skoro nikdo se tak o tom nedozvěděl, pouze jeho kamarádi věděli, že psal divadelní hry. Byl to takový jeho způsob, jak přežít tu dobu nesvobody, kdy nemohl veřejně vystupovat, nemohl psát knížky,“ vysvětluje Jiřina Dienstbierová. Její přínos vidí především v poukázání na to, že pro mnohé dnes není osobní svoboda důležitá a příliš podléhají vlivu peněz. „To nejdůležitější je poučit se z minulosti a nějakým způsobem ji analyzovat. To se, myslím, Dienstbierovi v těch hrách podařilo velmi dobře,“ dodává literární teoretička Lenka Jungmannová.
Divadelní hry jako náhražka za publicistiku
Dienstbier ve svých hrách například vykresluje poněkud jízlivý obraz rodiny, která využívá všech totalitních výhod. Jeho absurdní hry, jež se věnují disidentskému prostředí, byly inspirovány díly Václava Havla, se kterým na počátku 80. let sdílel celu. I když v době vzniku her nebyla žádná naděje na jejich uvedení, nahrazovala tato tvorba Dienstbierovi nedobrovolně opuštěnou publicistiku. Nemožnost oficiálního zveřejnění autorovi zároveň otevřela možnost experimentovat.
Každá jeho hra tak nese známky originálního přístupu, z něhož vyplývá její nezastupitelné místo v české dramatice. Za autorova života se podařilo vydat pouze aktovku Příjem, a to v rámci souboru takzvaných vaňkovských her, jejichž autory se postupem let stali Václav Havel, Pavel Kohout, Pavel Landovský a právě Jiří Dienstbier. Příjem byl také jedinou hrou, která se dočkala mediální realizace – v prosinci 2008 ji nastudoval Český rozhlas.
Jiří Dienstbier (20. 4. 1937 - 8. 1. 2011) se narodil na Kladně. Od roku 1958 působil v Československém rozhlasu, v 60. byl jeho korespondentem v západní Evropě, na Dálném východě a ve Spojených státech. Za podíl na protiokupačním vysílání v srpnu 1968 byl propuštěn. Po roce 1970 pracoval jako dokumentátor Projektového ústavu výstavby hlavního města Prahy.
Mezi prvními podepsal Chartu 77, v letech 1979 a 1985 byl jejím mluvčím. V letech 1979-1982 byl vězněn za činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po návratu se živil manuální prací, nejdéle jako topič v Metrostavu. Vydával samizdatové časopisy Čtverec a Komentáře a byl členem redakční rady samizdatových Lidových novin. Do oficiální politiky vstoupil v prosinci roku 1989 jako mluvčí Občanského fóra a následně jako ministr zahraničních věcí.
