Umění je jen jedno, nezáleží na věhlasu jména, které je pod ním podepsané. V pražském Ateliéru radostné tvorby proto malují umělci s handicapem spolu s profesionálními výtvarníky. A díla, která zde vznikla, navíc vystavují v galerii, kde je na aktuálních výstavách k vidění třeba tvorba takových autorů, jako je Petr Sís či Jiří David – v Centru současného umění DOX.
Ateliér radostné tvorby poskytuje zázemí desítkám výtvarně nadaných lidí, kteří kvůli různým postižením nemohou tvořit úplně samostatně. V nespoutaném uměleckém prostoru neplatí žádné hranice. Ani mezi profesionály a amatéry, ani mezi zdravými a handicapovanými.
Vzájemné obohacení
„Toto prostředí nevymezuje, jako jinde ve společnosti, že by lidé s postižením byli nějak jiní. Tady jsou svobodní,“ věří manažer projektu Vladimír Drábek. Takzvané art brut je přitom obohacením nejen pro samotné tvůrce, ale i pro „umělce postižené akademickým vzděláním“, jak říká jeden z lektorů, nizozemský malíř Otto Kouwen.
„Najednou jsou v kontaktu s lidmi, kteří nemají zábrany, nepřemýšlejí, jestli navazují na ten nebo onen směr, jestli je to kvalitní, jestli to zrovna frčí, nebo nefrčí,“ upřesňuje teoretik umění a sociální pracovník Jaromír Typlt.
Není to banální
Díla malířů s handicapem přitom mnohdy snesou kritéria umělecké kritiky. „U opravdových umělců můžeme někdy rozlišit, že dělají banální věci. U handicapovaných umělců to ale není nikdy banální, to je zajímavé,“ srovnává ředitel Centra DOX Leoš Válka.
Pod názvem Nespoutané prostory seznamuje výstava do 20. ledna s malbami a kresbami handicapovaných autorů nejen v DOX, ale také v art café Místo a v samotném Ateliéru dobré tvorby.
