Mezi světovými válkami přišly do Československa tisíce exulantů z bývalého carského impéria, odkud prchaly před následky bolševického převratu. Jejich Zkušenost exilu se pokusila zmapovat loňská výstava v Památníku národního písemnictví a nyní i stejnojmenná trojjazyčná publikace.
Na konci dvacátých let žilo v Československu 28 tisíc emigrantů z ruského území. Možné to bylo i díky mimořádně vstřícnému postoji mladé republiky.
„Musíme si uvědomit, že tehdy mladé Československo vzniklo také díky angažmá československých legionářů například v Rusku, bojovali na straně bílé armády proti sovětům. Navíc tehdy přijetí těchto běženců z Východu mělo silný protihabsburský osten, protože vznik republiky byl stále ještě nesen v duchu slovanského bratrství,“ vysvětlila kurátorka a spoluautorka publikace Michaela Kuthanová.
To přispělo k tomu, že i většina české veřejnosti exulanty přijala vstřícně. „Vyskytli se ale samozřejmě i například levicoví intelektuálové a umělci, kteří v nich spatřovali kontrarevolucionáře,“ podotýká Kuthanová.
S podporou státu v Československu vznikla řada vzdělávacích a vědeckých institucí, organizací a spolků, v níž se exulanti mohli setkávat a tvořit.
„Zatímco Paříž se v průběhu dvacátých a třicátých let stala především kulturním centrem ruské emigrace, do Československa směřovali zejména akademičtí pracovníci, vědci a studenti,“ upozornila Kuthanová. Už výstava připomněla, že mnozí technici nebo přírodovědci přispěli k rozvoji československých technických a vědních oborů.
Publikace je katalogem k této výstavě, nabízí ale i řadu rozšiřujících studií. Vznikly jako součást širšího projektu zaměřeného právě na osudy exulantů z bývalého carského Ruska v meziválečném Československu.
Vzpomínky čerpali autoři mimo jiné z osobních pozůstalostí tehdejších emigrantů, jež jsou částí tuzemských archivů.
Studie ke všem tématům vzešlým z výzkumu se do aktuální publikace nevešly. Památník národního písemnictví proto plánuje vydat ještě letos další pokračování.
